Září 2008

Radikální operace

29. září 2008 v 12:39 | Rick Joyner |  Články
Uvedeno v The Morning Star č.2/2008
20.12.2007 jsem měl vidění, v němž Ježíš Kristus operuje svoji církev. Církev na operačním stole vypadala jako žena, jejíž tělo bylo celé pokryto rakovinnými nádory. Ježíš ji začal opatrně otevírat skalpelem, a ukázalo se, že rakovina je také v každém orgánu, v každém svalu a dokonce i v každé kosti. Některé nádory byly hodně velké a jiné malé, ale byly všude. Rakovina byla tak rozsáhlá, že jsem nedokázal pochopit, že vůbec žije. Přitom to ale vypadalo, že Ježíš si během operace ani v nejmenším nedělá starosti, právě naopak, byl velice šťastný.
Když jsem sledoval Pána, jak v těle opatrně rozřezává každý orgán, sval a kost, bylo těžké si představit, že nějaký organizmus dokáže tak radikální operaci přežít. Asistující sestra mi na tuto otázku odpověděla, jako kdybych ji vyslovil nahlas: "Nikdo nemůže zemřít, když je operován Velikým Lékařem." On má svobodu udělat tak radikální chirurgický zákrok, jak je zapotřebí. Operace pouze jedné části těla by umožnila rakovině šířit se dál a pacientka by nikdy nebyla uzdravena. Celkovou operací bude plně osvobozena od smrtelné nemoci.
Zeptal jsem se, proč je Ježíš tak šťastný, a sestra odpověděla, že církev mu konečně dala k operaci svolení. Až operace skončí, církev bude slavnější a krásnější než kdykoli předtím, a už velmi blízko tomu, aby byla připravena zaujmout své místo po Ježíšově boku.
Během operace byl otevřen každý orgán, sval, kost a každý kousek tkáně, takže to ani nevypadalo, že hmota na stole je člověk. Bylo těžké uvěřit, že je v něm ještě život, ale byl tam. Ježíš se během operace dál usmíval a zdálo se, že každý v této místnosti měl pokoj, radost a velkou důvěru v to, jak to dopadne. Vlastně jsem si ani nedokázal představit operační sál, který by mohl být tak radostný, a bylo pro mě těžké do této radosti vstoupit.
K mému velkému překvapení se pak Ježíš otočil ke mně a nabídl mi skalpel a zeptal se mě, jestli chci pomáhat. Řekl jsem mu, že nevím jak, že to neumím a že by to bylo nebezpečné, kdybych to zkoušel. On se usmál a řekl, že jsem zareagoval správně. On je jediný, kdo může vykonávat tento druh práce na své církvi.
Ježíš pak vložil do mé ruky dva operační nástroje, které byly podobné dvěma různě velkým pinzetám. Řekl, že když on odkryje rakovinu, budu schopný na ni dosáhnout a odstranit ji. Pořád jsem váhal, ale on trval na tom, že jsem schopný to dělat. Pak položil své ruce na mé a já jsem cítil, jak mi uděluje pokoj a citlivost. Také jsem cítil rostoucí důvěru, že dokážu udělat to, co po mně požaduje.
Začal jsem tedy pracovat s ním, odstraňoval jsem nádory, které jeho zákroky odkrývaly. Některé z těchto nádorů byly povrchní a šly odstranit lehce. Některé byly tak prorostlé tkání nebo orgánem, že jsem nevěděl, jak by je bylo možné odstranit, aniž by byl vyrván i orgán. Ale když jsem se dotkl jednoho z těch nádorů chirurgickými nástroji, které jsem dostal, rakovina odumřela a orgán uvolnila, takže nádor lehce vyšel. Některé z těchto orgánů vypadaly jako ementál, bylo v nich více děr než tkáně. Nedovedl jsem si představit, že budou moci znovu fungovat.
Několik dalších osob stálo brzy nad tělem pacientky a dělalo to, co já. I když během této práce ve mně rostla důvěra, nebyl to jednoduchý úkol. Rakovina byla tak odporná, že se mi tato práce skutečně nelíbila, ale zároveň jsem začal cítit velkou radost z toho, že jsou nádory odstraňovány, protože rakovina je jedním z nejzákladnějších projevů ďáblovy přirozenosti.
Tělo bylo otevřeno tak, aby se úplně nerozpadlo, a Pán začal sešívat místa, ze kterých byly odstraněny nádory. Jeho zručnost při sešívání orgánů a tkání byla tak dokonalá, že to bylo inspirující podobně jako sledování některého z velkých mistrů při malbě. Jeho radost byla tak nakažlivá, že jsem brzy byl i přes odpornost nádorů velice šťastný, že jsem součástí jejich odstraňování. Srdce, plíce a mozek byly rakovinou zasaženy nejvíce a měly být uzavřeny až nakonec. Každá část byla po sešití pečlivě vyhlazena zlatou hmotou podobnou medu. Věděl jsem, že to je uzdravující balzám zamezující vzniku infekce. Byl tak výživný, že po aplikaci pórovitá tkáň zbavená nádorů rychle srostla. Celé tělo i s orgány bylo nejen jako nové, ale dokonce lepší. Viděl jsem, že po vysvobození z rakoviny je církev ještě silnější než před onemocněním.
Po operaci a sešití vnitřních částí a orgánů začal Ježíš sešívat ruce. Stehy byly tak jemné a dokonalé, že jsem věděl, že i po tak radikálním chirurgickém zákroku nebudou žádné jizvy. Brzy byly ruce těmi nejkrásnějšími a nejdokonalejšími, jaké jsem kdy viděl.
Jakmile tělo znovu začalo vypadat jako člověk, viděl jsem, že to bude jedna z nejkrásnějších lidských bytostí. Operace byla tak dokonalá, že bylo jasné, že po ní nebudou jizvy, ale přemýšlel jsem, zda nepřijde nějaká bolest nebo jiná pooperační komplikace. Jedna ze zdravotních sester mi řekla, že nebude mít žádné bolesti, ale následkem operace bude navždy citlivější a vnímavější než kterýkoli člověk.
Operace mě tak zaujala, že jsem se vlastně ani nerozhlížel po místnosti, ale pak jsem pocítil nutkání se rozhlédnout. Když jsem to udělal, viděl jsem až do nebes, s množstvím hvězd a galaxií. Bylo jich příliš mnoho, než aby se daly spočítat. Když jsem pokračoval v pozorování, viděl jsem až do duchovní oblasti. Místo hvězd zde byl množství zářivých bytostí, které na mne přenášely život a radost, kterými byly naplněny. Při takových zkušenostech někdy prostě víte a cítíte, a poznání i pocity jsou reálné a pravdivé. Většina bytostí byly andělské majestáty, některé v lidské podobě. Věděl jsem, že je budu poznávat během trávení věčnosti. Nemohl jsem se toho dočkat a věděl jsem, že i ony mají stejný zájem poznávat mne a slyšet můj příběh.
Potom moji pozornost upoutala zrcadla, která byla kolem celého operačního sálu. Cítil jsem, že to jsou jednosměrná zrcadla, skrze která se lidé mohou dívat do operačního sálu, aniž by byli viděni. Pak jsem najednou uviděl skrze zrcadla velký zástup, zdánlivě téměř nekonečné množství lidí, kteří sledovali tuto operaci. To byl "velký zástup svědků" (Žd 12,1), který jsem už viděl při jiných zkušenostech. Když jsem se na ně díval, pohlédli na mne a kývli, jako kdyby mě zdravili. Pokynul jsem i já jim, protože jsem k nim cítil silné pouto, které při pohledu na ně narůstalo. Při dalším pozorování jsem je začal poznávat.
I to byla úžasná zkušenost a stejně jako u nebeského zástupu, který jsem viděl před chvílí, chtěl jsem je poznat a mohl jsem říct, že i oni podobně chtěli poznat mne. Bylo mi ale jasné, že jejich největším zájmem v té chvíli byla operace, která probíhala. To způsobilo, že jsem se znovu podíval na operační stůl a okamžitě cítil, že se moje pozornost na "velký zástup" soustředila mnohem déle, než jsem si uvědomil, protože operace byla nejen hotová, ale církve byla už probuzená a nádherně oblečená.
Byla úžasnější než jakákoli lidská bytost, kterou jsem kdy viděl. Její tvář nebyla jen krásná, byla mocná. Její oči byly tak nádherné, že když se na mě podívala, téměř mi to vyrazilo dech. Zdálo se, že je zosobněním moci života a intelektuální dokonalosti. Cítil jsem, že může uzdravit kohokoli a cokoli, čeho se dotkne. Její důstojnost byla ještě úchvatnější, než životní síla z ní vyzařující. Byla zosobněním pokoje, milosti a vznešenosti. Pouhý pohled na ni poskytoval úplně novou hloubku definice těchto slov. Pokud byla někdy definována královská vznešenost a důstojnost, ona byla zosobněním této definice.
Věděl jsem také, že už není jen člověkem, ale bytostí nového stvoření. Byla pravou duchovní lidskou bytostí - tělo a duch zároveň. Měla meč ve své pravé ruce a trubku v levé. V té chvíli ještě stála, ale každým okamžikem měla vykročit dopředu.
Vidění skončilo.
SHRNUTÍ:
Některá vidění nepotřebují výklad, protože význam je jasný - a toto je jedno z nich. Nicméně hlavním poselstvím je to, že tělo Kristovo je nyní stravováno rakovinou, která je zosobněním sobectví, egocentrismu a vzpoury. Rakovina hledá pouze naplnění vlastních potřeba a choutek a tělo bezohledně stravuje. Rakovinné buňky se tělem živí, ničí ho, místo aby ho budovaly. To je ve skutečnosti povahou mnoha křesťanských společností, církví a dokonce samotných křesťanů, kteří vidí církve jako prostředek k naplnění svých vlastních tužeb a vizí. To způsobuje velice groteskní znetvoření toho, čím by křesťanství a církev měly být. Pokud bude církve volat po vysvobození z tohoto stavu, Ježíš nás zachrání. Bude k tomu zapotřebí radikální operace a vynesení na světlo všeho, co je uvnitř. Může to být těžké, ale bude to stát za to. Přišel čas.