Říjen 2006

Citáty 15

26. října 2006 v 11:46 | Chilli |  Citáty
Budeme-li všichni žít podle zásady "oko za oko", celý svět bude slepý.
Blízkost Bohu není záležitost prostoru, ale stavu.
Každá radost, za kterou děkuješ, tě přibližuje k Bohu. Každá bolest, za kterou dokážeš děkovat, to dělá dvakrát rychleji.
Definice pokory: být poučitelní druhými.
Je projevem Boží geniality, že dává ty části, které potřebujeme k úplnosti našeho poznání, lidem, kteří nám nejvíce jdou na nervy.
Toho, co svědčí v náš prospěch, je mnohem více než toho, co svědčí pro nepřítele. Možnosti jsou vždy větší, než problémy.
Nejrychlejší cesta, jak padnout do ošálení a klamu, je začít si myslet, že nepotřebujeme zbytek těla Kristova.
Pýcha je nejtlustší závoj, který nás drží od rozeznání pravdy.
Vyloučíme-li z lásky rozum, výsledkem bude pobláznění, nebo prázdná sentimentalita.
Tím nejhorším je říci Bohu, že ho nepotřebujete. Proč? Protože mrtvý člověk může být Bohem obživen, truchlící člověk může u Boha nalést pokoj, ten, na kom bylo spácháno násilí, může najít Boží oporu a sílu, nebo dokonce vidět, jak Bůh vítězí nad temným tajemstvím zla. Jinými slovy, Bůh je východiskem ze všech tragédií. Kdo ale pomůže tomu, kdo říká, že Boha nepotřebuje? Nikdo.
Závist snižuje hodnotu toho, co máme, protože si myslíme, že to nestačí.
Když spolu dva lidé mohou svobodně nesouhlasit, mají svobodu se i milovat.
Věk je nutným, ale nedostatečným předpokladem dospělosti.
Není v naší moci někoho změnit, ale můžeme na někoho mít vliv.
Stát se silným v Něm nahradí veškerou slabost.

Když Pán vezme ty své

9. října 2006 v 9:37 | proroctví: Olaf Rodge |  Články
To, co jsem zde napsal, bylo mi zjeveno, když jsem se modlil v domě svého bratra v Bergen (Norsko). To vidění mě silně zaujalo. Cítil jsem, že bych měl napsat, co jsem prožíval, ale zároveň jsem se obával, že bych k tomu mohl přidat něco ze své fantazie či rozumu a pořád jsem neměl pokoj. A tak jsem řekl Pánu: "Už si nemohu na vše vzpomenout, jestli to však mám zapsat, tak mi to ukaž ještě jednou." Po několika týdnech se vidění opakovalo. Někdo se vedle mne psotavil a vypadalo to tak, jakoby to četl z nějaké knihy. Vzal jsem tužku a psal a psal. Pak jsem už unaven nemohl psát. Bylo mi 79 let. Prosil jsem Pána, abych se mohl vyspat. Lehl jsem a okamžitě usnul. Uběhl týden. Jednou večer, bylo to zase o 10 hodině, jsem uviděl tutéž tvář. Pokračovali jsme tam, kde jsme naposled přestali.
Celé vidění od začátku:
Bylo 9 hodin dopoledne. Paní Andersenová sedí u rádia a poslouchá hodinku pro děti. Myslí si: "Dnes je to pěkné, je v tom náboženství. Náboženství není pro děti špatná věc…" Tak uběhlo až 5 minut, když vysílání přestalo. Pak se ozvalo zvláštní vysílání z Oslo, hlavního města: "Ve městě je veliká panika! Policie hlásí, že se stalo něco nepochopitelného. Hodně lidí - zatím se nedá říci kolik - beze stopy zmizelo. Bezpečnostní orgány nemohou nezvěstné vypátrat, protože se jedná o větší množství lidí, proto se žádají příbuzní, aby oznámili, kde a jak jejich známí zmizeli."
Za chvíli rádio hlásí, že na náměstí v Oslo zmizelo několik prodavačů. Jedna paní říká, že chtěla zaplatit květiny - prodavač hledal drobné - a v tom se ztratil. Slyšela jsem, že řekl: "Děkuji, Pane!" a už ho neviděla. Protřela si oči, protože se jí zdálo, že je v nějaké mlze, ale mlha zmizela a prodavač tam nebyl. A tady hrozně naříká nějaká paní, že jí někdo ukradl z kočárku děťátko - osmiměsíčního chlapečka. "Kde je?"
Všude kolem je zmatek a křík. Z obchodu vyběhl vysoký silný obchodník a křičí: "Pomoc! Pomoc!" Jeho dvě prodavačky stály za pultem a najednou zmizely. Ze Stockholmu, hlavního města Švédska, přichází hlášení, že i tam zmizeli lidé, a ve městě je veliký zmatek.
Z Kodaně hlásí totéž. Také z ostatních zemí přicházejí zprávy o zmizení mnoha lidí, dětí i dospělých. Všichni stojí bezradně před touto záhadou.
"Pane Bože," říká si paní Andersonová, "co se děje?" Vstává a jde ven. Bydlí ve vilové čtvrti. Naproti ní jde paní Holandrová, hlavu má v dlaních a zoufale kříčí: "Rut! Rut!" Když vidí paní Andersonovou, ptá se jí: "Nešel tady kolem někdo cizí? Ztratila se nám Rut, seděla na schodech před domem. Já jsem právě ošetřovala růže s Rut se najednou ztratila. Volám ji, křičím - nikdo se neozývá. Ach, Rut, kde jsi? Kdo nám ji vzal?" A dává se do zoufalého pláče.
Přichází pan Andersen. Paní se ho ptá: "Je teprve půl desáté dopoledne a ty už jsi tady?" "Nemohl jsem pracovat. U nás v práci je strašný zmatek. Ztratilo se mnoho zaměstnanců. Myslili jsme, že se u nás stalo nějaké neštěstí a hledali jsme je, ale není po nich ani stopy. Pak tam začal jeden člověk křičet: "Teď se to stalo! Teď se to stalo!" "Co se stalo?" Ten člověk sepjal ruce, začal plakat a křičel: "Ježíš přišel pro ty své a vzal je k sobě. A já jsem tu zůstal! Já jsem jetště tady!" "Prosil jsem ho," říká pan Andersen, "aby přestal, ale byl stále zoufalejší, úplný chaos. Zmizeli i někteří šoféři. Auta, elektriky, taxíky, vše se muselo zastavit. Lidé jsou jako posedlí. Běhají sem a tam a hledají ty své."
Manželé Andersenovi jsou domů. Rádio je zapnuté, vysílá stanice Bergen: "Ze všech stran přicházejí zprávy, že jsou pohřešováni lidé. V kancelářích rozhlasu zvoní celé dopoledne telefony. Lidé se ptají a informují nás o té nepříjemné události. Zmizeli lidé z lodí na moři. Z porodnic zmizely všechny novorozené děti. Postižené matky zoufale naříkají. Lékařský personál a sestry jsou zděšeny, ztratili se i někteří z nich. Dokonce i ve starobincích chybějí lidé.
V 11 hodin hlásí rádio - tentokrát z Londýna - že dnes v 9 hodin beze slova zmizelo mnoho lidí, dětí i dospělých. Někteří faráři i kazatelé svolali své sbory a zjistili, že zmizeli pilní modlitebníci. Zmizela i část farářů a kazatelů.
Je to už tři a půl hodiny, co přišla první zpráva a ze všech zemí stále přicházejí další zprávy o zmizení lidí. Události lze těžko popsat. Lidé jsou plní strachu. Běhají po ulicích, lomí rukama, hledají ty své …
Ale jsou i takoví, kteří se posmívají a proklínají. Po ulici běží nějaký člověk a křičí: "Pozor! Všichni budeme co nejdříve vytrženi!" Na nároží stojí nějaká stará paní, spíná ruce a dívá se k nebi. Pak praví: "Ne, nás si Pán už nevezme. My jsme se na to nepřipravili. Právě se to stalo. Ježíš si vzal ty své a teď nebude nikdo vytržen, Pane Bože, Ježíši, smiluj se nad námi! Byla jsem pobožná, ale nevěřila jsem, že přijdeš tak brzy. Nebrala jsem to všechno vážně!"
Ředitelství železnic hlásí, že na dráze nedošlo k žádnému neštěstí. Ale bylo zjištěno, že na trati stojí jeden vlak bez vlakvedoucího a bez průvodčího. Také schází mnoho cestujících.
Večerní noviny se pokusily o částečné vysvětlení. Ukazuje se, že katastrofa se projevila na celém světě stejně: nejvíce informací je zatím o větších městech, ale i venkov už hlásí počet ztracených osob. Všude je hrozný neklid, všichni jsou rozrušeni, že nejdou ani spát. Na ulicích se až hystericky mluví o událostech. Zdá se, že to souvisí s křesťany a křesťanstvím. Někteří dotvrzují, že zmizeli jen opravdoví křesťané a děti. Jeden dělník vypovídá: "To je pravda. Jen Olsen je pryč, zdá se, že to bude tak, jak on nám svědčil. Říkával, že přijde Pán Ježíš a vezme ho k sobě." "Ano," říká jiný, "i u nás byl jeden takový a také zmizel. Možná, že to teď vezmou do ruky úřady a zakážou všechno náboženství, aby se už nic takového neopakovalo."
"Kdepak," říká další, "to se už víckrát nestane. Křesťané měli pravdu a kdybychom je poslechli, byli bychom na tom teď lépe. Nemuseli jsme zůstat v toto pekle a zmatku. Teď to bude asi ještě horší!" "Co, ty jim věříš? Tak jsi měl jít s nimi!" říká mu jeden chlapík. "To mě právě nejvíc mrzí, že jsem tu zůstal," odpověděl mu a odchází.
Na druhý den vyšly noviny, ale nejsou schopny podat dostatečné vysvětlení posledních událostí. Všechno zůstává nejasné. Z celého světa přicházejí zprávy stejného druhu.
Křesťanská misie hlásí, že zmizela většina jejích členů. Zůstalo jich málo. Když se sešli zbylí věřící, ukázalo se, že chybí mnoho farářů a kazatelů. Ve shromážděních vládne smutek a deprese. Mnozí jsou velice nešťastní. Nikdo z nich však nepochybuje, že to, co se stalo, je to předpovězené vytržení Božího lidu, Kristovy nevěsty. Někteří věřící přiznávají, že i když měli teologické vzdělání, nikdy nepředpokládali, že se to stane přávě takto. Znovuzrození jim bylo cizí, s duchem Božích dítek neměli zkušenost. Jeden mladý farář to řekl asi takto: "Nás nic takového neučili. Profesoři na fakultě nám nikdy neřekli, že se stane něco takového."
Kolem policejních úřadů jsou návaly lidí. Když se jich policie ptá na jejich názory, odpovídají: "Je to zřejmě předpovězená biblická událost zvaná "vytržení věřících - Kristovy církve." policie však takové vysvětlení odmítá. Bezpečnostní orgány se domnívají, že je to výplod hysterické fantazie, přesto se však toto objasnění natolik rozšírilo, že se tím musí zabývat vlády.
Poslední události zřejmě souvisejí s křesťanstvím a než se vše objasní, musí být všechny kostely a modlitebny dočasně uzavřeny. Mezi křesťany vládne smutek a strach. Některé sbory jsou bez kazatelů, chybí hodně členů. Přesto jsou kostely plné a modlitebny též. Přišlo sem mnoho jiných, které - jak sami říkají - postihlo neštěstí. Všichni chtějí slyšet Slovo Boží, ale to jako by bylo lidem odňato. Jeden člověk zkusil číst Bibli - otevřel ji, ale potom říká: "Já ničemu nerozumím." Dali Bibli jinému a ten řekl: "Já také nemohu číst." Jiní pláčou. Všichní se shodují v tom, že křesťanství je klíč a příčina k vysvětlení těchto tragických událostí a čekají, že jim křesťané dají srozumitelnou odpověď. Mnozí také přišli hledat Boží pomoc. Jsou velice nešťastni. V některých shromážděních je zmatek.
Jeden člověk stojí se zaťatými pěstmi a křičí na kazatele: "Je to tvoje vina, že nás tu tolik zůstalo! Nikdy jsi nám neřekl, že musíme mít čisté srdce a plnost Ducha svatého. Vím, co mne tu zdrželo. Jsou to malichernosti, ale, ale - Bože, pomoz nám!"
"Ty buď ticho," odpovídá kazatel a myslí si, že řádně plnil své povinnosti. Tak na sebe křičí a s pláčem se obviňují. - Lidé pochopili, že nastává strašná doba. Volají k Bohu, klepou na Boží dveře, ale už je pozdě.
Někteří chodili do kostela kvůli známým kamarádům, jiní jen kvůli hudbě a zpěvu. Celé jejich křesťanství bylo bez znovuzrození. Neměli Boží synovství, a tak ztratili právo na dědictví. A teď všichni tlučou na dveře: "Pane, Pane, otevři nám!" Je pozdě. Nastalo nejhroznější období lidských dějin. "Běda, běda těm, kteří přebývají na zemi!" Není slov pro to, co čeká lidstvo, když si Pán vzal k sobě své vyvolené. Mluví o tom Zjevení Jana. Ze země se bude ozývat volání nešťastných: "Pane, ty můžeš tyto dny ukrátit!"
Z jedné strany so ozvaly vášnivé hlasy: "Jen křesťanství je tím chaosem vinno. Z jiných nábožeství je zanedbatelné množství lidí. Odstraňte ten vřed a bude navždy pokoj!" A tyto hlasy nacházejí odezvu na mnohých a mnohých místech …
Milý příteli, udělej všechno, abys tu nemusel zůstat. Pojď k Všemonhoucímu Bohu, ježíši Kristu, a pros Ho pokorně o milost a o světlo. Ještě je čas. Ještě dnes můžeš být vlastnictvím Pána ježíše. Jen tak budeš mezi těmi, které Pán vytrbhne, jak o tom mluví Slovo Boží v
1.Tesalonickým 4:15-18:
Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.
Matouš 24:42
Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.

Citáty 14

6. října 2006 v 11:11 | Chilli |  Citáty
Kdo přehlíží pravdu, vystavuje se mnohým nebezpečím.
Teprve když přestane být naším pánem chuť na něco, může se tímto pánem stát Bůh.
Možná je naším posláním připravit půdu pro velké věci, které přijdou po nás.
Důvodem, proč nás Bůh stvořil, byla láska, ne to, že by měl nějakou potřebu.
Nejsou to žádná pravidla nebo nařízení, která dodržujeme, co určuje kvalitu našeho života, není to ani naše práce. Jsou to Boží zaslíbení, kterým věříme.
Nesnažte se rozředit křesťanství. Není důvod k tomu, abychom jej měli ochudit o nadpřirozený rozměr.
Neměníme se, abychom mohli mít obecenství s Kristem, měníme se proto, že máme obecenství s Ním.
Dělat to nejlepší bude vyžadovat, abychom se dívali na Ježíše a slyšeli Jeho hlas každý den.
Pokora je jediný způsob, jak nebýt v posledních časech poslední.
Nestačí o Bohu jen mluvit, je třeba se před Ním i sklonit.
Neplánovat znamená plánovat pád.
Nehledej lásku v protisměru.
Kdo se hodně modlí, hodně ví.
Není nic v tomto světě, co by nás mohlo zadržet od úspěchu v Bohu, jestliže dovolíme sami sobě mu důvěřovat.
Modlitba nás nepřipravuje na významnější práci. Modlitba je významnější práce.
Nesvatá trojice: já, mě a moje.

Musíme být perfektní?

2. října 2006 v 14:57 | Chilli |  Články
perfektní
Největší Boží radostí je pracovat skrze tebe. Nepotřebuje perfektní lidi, ale Jemu podřízené.
* Abraham lhal, a Bůh si ho použil.
* Sára dostala Boží slovo a vysmála se mu. A naplnil Bůh svoje slovo vůči Sáře?
* Mojžíš byl koktavý, jeho sestra Miriam byla naštvaná, že se oženil s černoškou;
* Áron se řídil podle lidí;
* Pavel - snob, vrah;
* David - cizoložník, vrah;
* Jonáš - zbabělec;
Bůh používá lidi de facto neschopné, takže ANI TY NEMÁŠ VÝMLUVU!
Bůh nepovolává kvalifikované, On kvalifikuje povolané.
Jde o to, aby On žil a pracoval skrze tebe.