9. Když už nemůžeme věřit II.díl

14. února 2006 v 8:22 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
3. Lidé, kteří nemohou věřit...
a) ...protože nejsou nábožensky založení
K této skupině patří lidé, kteří mně tvrdí: "Nemůžu věřit, protože nejsem dostatečně nábožensky založený. Vy určitě, pane faráři, ale já ne." Mohu na to vždycky jen odpovědět: "Já také nejsem nábožensky založený." Víte, o zvonění, klanění a všecky tyhle věci se starám hrozně málo, a mám radost, že jsem v Essenu v posledních letech kázal vždycky jenom v sále, kde byla jen poctivá dechovka. Nejsou tu žádné varhany ani zvony - a nechybí mi to. Nic proti nim nemám. Ale také je nepotřebuji. Tak málo jsem nábožensky založený.
Když Ježíš, Syn Boží, byl zde na zemi, existovali někteří velice nábožensky založení lidé. Byli to zákoníci, kněží, farizeové - všichni hrozně nábožní lidé. Např. liberálnější byli saduceové. To jsou ti, kteří by dnes řekli: "Hledám Boha v přírodě." Za nacismu říkali: "Bůh vlaje v našich praporech." Vždycky nábožní! A tito zbožní lidé ukřižovali Pána Ježíše. Nehodil se jim do krámu. A pak tu byli lidé vyloženě nenáboženští: nevěstky, podloudníci - Bible je nazývá publikány - řemeslníci, kteří vycházeli za svým povoláním, protože museli bojovat o denní chléb; vznešený muž Zacheus, který vydělával ve velkém. To všechno nebyli ani trochu nábožensky založení lidé. A ti našli cestu k Ježíši! Jak je to možné? Věděli: "Jsme před Bohem vinni. V našem životě všecko neklape. A tady přichází Spasitel, který z nás dělá Boží děti!" A tak v Něho uvěřili.
Pán Ježíš nepřišel, aby udělal ze zbožných lidí ještě zbožnější, ale proto, aby zachránil hříšníky z pekla a smrti a udělal z nich Boží děti! A jestli je tu někdo, kdo říká: "Já nemohu věřit, protože nejsem nábožensky založený," mohu mu říci: "Máte největší šanci stát se Božím dítětem!" Že jsme hříšníci, to moc dobře víme, ale: "Ježíš umřel za mne!" Opakuji: Ježíš nepřišel, aby udělal ze zbožných ještě zbožnější, ale aby udělal ze ztracených hříšníků děti živého Boha. (Luk 19:10)
b) ...protože věřit nechtějí
druhou skupinu tvoří lidé, kteří sice říkají: "Já nemůžu věřit", ale ve skutečnosti, kdyby byli naprosto upřímní, museli by přiznat: "Já vůbec věřit nechci!" Protože kdyby uvěřili, museli by celý svůj život změnit - a to nechtějí. Vědí, že v jejich životě něco nehraje, ale kdyby se stali Božími dětmi, museli by s tím na světlo. Ne, to nechtějí. Třeba by potom vypadali hloupě před svými kolegy. A co by řekli v rodině, kdyby se najednou stali křesťany? Ne, to raději ne. A tak když potkáte lidi, kteří vám říkají: "Já nemůžu věřit", důkladně se na ně podívejte, jestli to nejsou ti, co by měli spíše říci: "Já vůbec věřit nechci!"
V Bibli je jeden otřesný příběh. Pán Ježíš, Syn Boží, sedí na Olivové hoře. Před ním v údolí leží v plném slunečním světle město Jeruzalém. A tam na druhé straně se zvedá chrámová hora, kde stojí nádherný chrám, o kterém i pohané říkali, že je to stavba, která by měla patřit k divům světa. To všechno leží před ním. A najednou jeho učedníci se zděšením vidí, jak mu po tváři stékají slzy. Překvapeně a tázavě se na něho dívají. A pak ze sebe vyráží Pán Ježíš tato slova: "Jeruzaléme, Jeruzaléme, kolikrát jsem chtěl shromáždit dítky tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla, ale nechtěli jste! Teď vás čeká Boží soud. Aj, zanechává se vám dům váš pustý." (Mat 23:37) Toto je jedno z nejotřesnějších slov v Bibli: "Ale nechtěli jste!" Jeruzalémští také říkali: "My nemůžeme věřit." - Ale věřit nechtěli!
Podívejte se, kdo věřit nechce, nemusí! Jednou s vámi mohu mluvit otevřeně. V církvi se stále ještě setkáváte s různým nátlakem. Ale v Království Božím má každý plnou svobodu. Kdo chce žít bez Boha - může. Bůh se nám nabízí. Ale my ho můžeme odmítnout. Chcete žít bez Boha? Můžete! Chcete žít bez pokoje s Bohem? Můžete! Chcete žít bez modlitby? Můžete! Chcete žít bez Bible? Můžete! Chcete přestupovat Boží přikázání? Můžete! Chcete smilnit, pít, lhát, krást? Můžete! Kdo nechce Spasitele, kterého Bůh poslal zachránit hříšné, ten ho může odmítnout. Kdo chce běžet do pekla, může! Bůh nikoho nenutí. Jenom si, prosím, uvědomte, že si potom sami ponesete následky. Bůh vám v Ježíši nabízí odpuštění hříchů a pokoj. Můžete říci: "Já to nepotřebuji, já to nechci!" A pak tak můžete žít! Ale nemyslete si, že v posledních pěti minutách svého života, na smrtelné posteli, můžete ještě přijmout to, co vám Bůh nabízel celý život. Můžete odmítnout pokoj, který vám Bůh v Ježíši nabízí, ale pak budete muset žít bez pokoje s Bohem celou věčnost. A to je peklo!
Peklo je místo, kde se člověk s konečnou platností zbavil Boha. V pekle vás už nikdo nebude nikam zvát. Tam už nebudete o nic volat. Budete se tam možná chtít modlit, ale nebudete už moci. Budete možná chtít volat Ježíšovo jméno, ale už vám to nepůjde. Nemusíte moje svědectví přijmout. Můžete zůstat tak, nemusíte se obrátit k Ježíši. Ale ujasněte si, že tím jste si vybrali peklo! Máte plnou svobodu!
"Ale nechtěli jste!" říká Ježíš jeruzalémským. Nenutil je. Ale to, co si vybrali, bylo hrozné!
c) ...protože už toho tolik prožili
Třetí skupina těch, kdo říkají: "Nemůžu věřit!", říká předtím vždycky pozoruhodnou větu. Tuto větu jsem nikdy neslyšel od žen. Říkají to muži. Tato věta zní: "Pane faráři, já jsem toho tolik prožil, že už nemůžu věřit." Ptám se: "A co jste vlastně prožil? Já jsem taky neměl nudný život!" - "Víte,... prožil jsem toho tolik, že už nemůžu věřit!" Tato věta obchází mužský svět jako strašidlo. V takovém případě se začnu těm lidem vysmívat a řeknu: "Ale tomu, co stojí v jízdním řádu, věříte, že? Věříte každé informaci, kterou vám řekne policista?" - "Ano!" - "Tak už neříkejte: 'Já už ničemu nevěřím!' ale: 'Já už nevěřím ničemu, kromě toho, co je v jízdním řádu a co řekne policie.'" A tak bychom mohli pokračovat, rozumíte? A pak řeknu: "Podívejte, do mého temného života, plného hříchu, špíny, tmy a omylů, přišel Ježíš. A najednou jsem poznal, že on je Syn Boží, poslaný od Boha! A potom jsem dal svůj život Ježíši, který pro mne tolik udělal. A když už nemůžete věřit opravdu nikomu a ničemu, můžete věřit tomu, kdo za vás dal život. Můžete věřit tomu, co říká. Věříte všemu možnému, jenom tomu jednomu, kterému se člověk může bezvýhradně svěřit - a toho ještě nikdo nelitoval - tomu říkáte: 'Ne!' - to je přece směšné. A to říkáte, kolik jste toho prožili. Ještě jste toho dost neprožili!"
d) ...protože se na něm urážejí
Čtvrtá skupina těch, kdo nemohou věřit, je trochu nudná sorta. Tito lidé prý nemohou věřit, protože se urážejí např. na církvi, dejme tomu, vadí jim její učení.
Přede mnou sedí mladá studentka a vysvětluje mi: "Víte, studuji přírodní vědy." Říkám jí: "To je pěkné, slečno, a co má být?" Tu odpovídá: "Pane faráři, slyšela jsem jednu vaši přednášku. Cítím, že máte něco, co bych chtěla mít i já, ale já nemůžu věřit. Víte, nemůžu spolknout všechna ta dogmata a církevní instituce. Připadá mi, jako bych měla spolknout otýpku suchého sena!" Zasmál jsem se a odpověděl: "Slečno, nikdo po vás nechce, abyste polykala otýpku sena! Slyšela jste o Ježíši?" - "Ano," říká mi. "A co byste řekla, kdybych vám začal tvrdit, že Ježíš je lhář?" - "Ne," odpovídá, "tomu nevěřím." Pokračuji: "A slečno, je nějaký člověk, kterému byste řekla: 'Věřím, žes nikdy nelhal!'?" - "Ne," říká, "to bych žádnému člověku neřekla." - "Ale, slečno, vždyť vy už věříte! Vyslovila jste důvěru Ježíši! No to je vynikající. Tím to začíná. Ježíš mluví pravdu. Bible říká: 'Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.' (J 17:3) Nemusíte se handrkovat o církevní dogmata a instituce. Ale z mlhy tohoto světa k vám někdo přichází. A vy vidíte stále zřetelněji znamení hřebů a jizev po trnové koruně, které říkají, že vzal na sebe vaši vinu a že vás miloval jako ještě nikdo. Kéž by se vám otevřely oči, abyste mohla říci: 'Spasiteli, Pane můj a Bože můj!' Věřit neznamená polykat dogmata jako seno, protože to řekl farář, ale věřit znamená poznat Ježíše Krista!"
"Ha," řekne někdo, "já nemůžu věřit, když ti faráři, víte, ti faráři..." A pak to ze sebe sypou. Musím vyslechnout celé historie o farářích. Jeden měl pletky se ženami. Druhý měl průšvih s pokladnou. Všude se s faráři něco děje. "Jak potom můžu věřit?!" To se pak pořádně začervenám, protože se sám dobře znám. Neutekl jsem sice s kasou, ale kdyby mne lidé znali, také by mne nebrali vážně. Co na to říci? A teď dávejte pozor - nikde v Bibli nestojí - "Věř ve svého faráře a budeš spasen," ale "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen!" (Sk 16:31) Farář - vím, jsou i všelijací - ale když alespoň trochu funguje, ukazuje cestu k Ježíši. U takového ukazatele nevadí, když je trochu křivý a nahnutý nebo ošlehaný deštěm. Hlavně když vidím, kam ukazuje. Já bych také neposlouchal faráře, který neukazuje na Ježíše, ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Božího Syna. Ale nebudu se přece zlobit na směrovník, který mi ukazuje cestu a půjdu, kam ukazuje. A ten cíl je: "Pán Ježíš přišel, zdroj milosti." To chcete v soudný den předstoupit před Boha a říci: "Pane, nepřijal jsem tvé spasení, nepřijal jsem odpuštění hříchů, protože náš farář nestál za nic!"? S tím chcete předstoupit před Boha? To mi připadáte jako ten kluk, co říkal: "Dobře mu tak, tátovi, že mi omrzly ruce. Proč mi nekoupí rukavice!"
Ne, milí přátelé, kdo říká: "Já nemůžu věřit!", nemá pravdu! Pán Ježíš říká úžasné slovo: "Bude-li kdo chtíti vůli Boží činiti, ten bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha." (J 7:17) Je otázka, zda se ve svém životě chci začít řídit tím nejmenším poznáním a podle něho jednat. Pak se mohu dostat dál.
4. Co dělat, když nejsme schopni věřit?
Chci vám to na závěr říci několika slovy:
a) Proste Boha o světlo!
Bůh je vedle vás. Řekněte: "Pane, dej mi milost, abych uvěřil. Dej mi světlo. On to slyší!
b) Počítejte s Boží přítomností!
Ježíš je tady! Ztište se a povězte mu: "Pane Ježíši, chci ti dát svůj život." Tak jsem to udělal já, když jsem se v celé své bezbožnosti začal bát Boha a pak jsem uslyšel o Ježíši.
c) Čtěte Bibli!
Každý den čtvrthodinu o samotě s Ježíšem. Čtěte Bibli a poslouchejte, co vám Bůh chce říci. Čtěte a poslouchejte! A pak sepněte ruce a řekněte: "Pane Ježíši, mám ti toho tolik co říci. Neumím se se svým životem vyrovnat, pomoz mi!"
d) Hledejte společenství!
Hledejte společenství lidí, kteří chtějí být opravdovými křesťany! Nezůstávejte osamoceni! Na cestě do nebe nejsou osamocení poutníci. Hledejte spojení s křesťany, kteří jdou stejnou cestou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama