8. Dá se s Bohem mluvit? II.díl

13. února 2006 v 7:59 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
2. Jak se naučím modlit?
a) Život začíná prvním křikem
No, jak se člověk naučí modlit? Když se chcete naučit modlit, musíte se nejprve naučit první hlásku opravdového života, života z Boha. Povím vám, co to znamená.
Pán Ježíš jednou vyprávěl takový příběh. Do kostela přišli dva muži. První byl lepší člověk a něco znamenal. Šel rovnou dopředu a spustil: "Milý Bože, děkuji ti, že jsem takový pašák." Bůh ho okamžitě přestal poslouchat. Mohl mluvit, kolik chtěl - Bůh ho už neposlouchal. Tak je to! Druhý byl takový dost zlý typ, řekli bychom "skoro kriminálník". Byl to šmelinář, podloudník nebo něco takového. Bible ho nazývá publikán. Vejde dovnitř, ale zůstává stát u dveří. Zmocňuje se ho strach z té sváteční atmosféry. Říká si: "Sem se vůbec nehodím. Do hospody, kde si dávám s chlapama dokola, to jo, ale sem ne." Chce už odejít, když si uvědomí, proč sem přišel. Má nesmírnou touhu po Bohu. - Všichni vlastně nesmírně toužíme po Bohu - vraťme se domů, k Otci! - A tak nemůže odejít, nemůže ale ani zůstat. Najednou vidí, jak vypadá jeho život. A tak spíná ruce a říká jedinou větičku: "Bože, buď milostiv mně hříšnému!" (Luk 18:9-14) Bible k tomu říká: "V nebi začínají zpívat zástupy andělů." Oživl člověk! (Luk 15:7,10)
Tak vypadá křik nového života: "Zhřešil jsem!" (Luk 15:21)
Rád to vysvětluji názorně. Byl jsem při prvním porodu své manželky, když se nám narodil první syn. Porod byl velice těžký. Musel jsem myslet na Ježíšova slova: "Žena, když rodí, má trápení." (J 16:21) Najednou slyším hlásek, takový vřeštivý. Je tu dítě! Nový život! To vřeštění nebyl žádný krásný zpěv! Ale když jsem ho uslyšel, byl jsem úplně bez sebe. Dovedete si to představit? Přímo to mnou otřáslo: první křik nového života!
A podívejte se, první křik života z Boha je to, že se člověk konečně dostane do světla pravdy a řekne: "Zhřešil jsem! Bože, buď milostiv mně hříšnému!" Celé vaše modlení nestojí za nic, když tu napřed není tento první křik. Ještě jsem neviděl děcko, které by hned po narození začalo krásně řečnit. Začíná to prvním křikem. Jiná cesta do Božího království nevede.
První křik života! Byl už slyšet ve vašem životě? Ne? Tak se musíte, prosím, ztišit. Nejsem propagátorem církví, přátelé, ale byl bych hrozně rád, kdyby aspoň několik z vás nepřišlo do pekla! A nejde to jinak, než že začnete prvním křikem: "Zhřešil jsem! Bože, buď milostiv mně hříšnému!"
Když se marnotratný syn vrátil domů od prasat, první, co řekl, bylo: "Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou." (Luk 15:21) V okamžiku, kdy to vyslovíte, postaví se před vás Ježíš, Syn Boží, a řekne vám: "Můj milý, moje milá, zemřel jsem za tvoje hříchy! Zaplatil jsem za tebe!"
b) Opravdu modlit se mohou jen Boží děti
Nedávno jsem potkal jednoho známého, který má tři roztomilé malé děti, chlapce a dvě holčičky. Když tak šel s nimi proti mně, viděl jsem, jak mu všichni vykládají, jako knihy a všichni najednou. Tatínek měl co dělat, aby jim stačil odpovídat. Přišel jsem k nim a říkám: "Dobrý den, pane ten a ten, dobrý den, děti!" A najednou vidím, děti okamžitě zmlkly. Děti dokážou mluvit, ale před cizím oněměly, jsou v rozpacích. Tak i my se můžeme opravdu modlit jen tehdy, jsme-li Božími dětmi. Nemůžeme-li se modlit, je to proto, že nejsme Božími dětmi.
Ach ano, jsme "v církvi", jsme "věřící", na vánoce jdeme do kostela, říkáme faráři "dobrý den" a neboxujeme ho do žeber, natolik jsme zdvořilí. Jeden probuzenecký kazatel řekl: "Vy jste pokřtění zajíci." Kdosi se ho zeptal: "Co tím chcete říct?" Odpověděl: "Kdybys chytil zajíce a pokřtil ho, pak by stejně utekl rovnou na pole. Vy to děláte také tak. Dáte se pokřtít - a pak hned zase zpátky do světa!" Přátelé, tam se nemůžete modlit! A proto opravdu radovat se mohou jen Boží děti!
Podívejte se: musíte se stát Božími dětmi. Od narození jimi nejste. Máte snad křesťanský nátěr, ale Božími dětmi nejste. Dítětem je jen ten, kdo se narodí, a Božím dítětem se stane jen ten, kdo se znovuzrodí (J 3:3) - potom se můžete modlit! Ano, Boží děti nemohou bez modlitby žít! Modlitba je pro ně totéž, co dýchání. Moji hoši si často dělají legraci tím, že jeden na druhého pokřikuje: "Nezapomeň dýchat!" Zapomínáte na dýchání duše! Pro Boží děti je modlitba dýcháním. Musíte se proto stát Božím dítětem!
Řeknu vám krátce, jak se stanete Božím dítětem: jedině přes Ježíše. On říká: "Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude." (J 10:9) Ježíš přichází mlhou tohoto světa až k vám. Vy jste se o Ježíše nestarali. Zdá se vám to hloupé být s Ježíšem. A přece k vám přichází. A tu se může stát, že ho poznáte: "Ty, který jsi z jiné dimenze, Synu živého Boha, ty jsi můj Spasitel!" První krok k tomu, jak se stát Božím dítětem, je poznat Ježíše. A další je, že k němu získám velkou důvěru: On může dát do pořádku můj vnitřní život, můj neklid, tajnou vinu, hříchy z mládí!" Ve Starém zákoně říká jeden Boží muž: "Ty se zasazuješ o při duše mé." (Pláč 3:58) Najednou získáte k Ježíši důvěru a důvěřujete mu tak, že se odvážíte odvrátit se od svého dosavadního života a svěříte mu jej celý do rukou. Nazýváme to obrácením. V mém životě to byl okamžik, kdy jsem jako osmnáctiletý odhodil svůj bezbožný život a vydal se Ježíši. Žádný člověk mi při tom nepomáhal. Já vám také nemohu pomoci. Musíte si to prodělat sami. Ale riskněte to a řekněte mu: "Vezmi, Pane, život můj, k své službě jej zasvěcuj." V okamžiku, kdy to uděláte, stanete se Božím dítětem. Přicházejí za mnou lidé a tvrdí mi, že člověk může dosáhnout spasení i jiným způsobem. Jen to zkuste! Říkám vám, že do království Božího vedou jen jedny dveře - jmenují se Ježíš! Ježíš: za nás zemřel a pro nás vstal z mrtvých!
A podívejte se, když se stanete Božím dítětem - hledejte konečně, prosím vás, Ježíše, on vás hledá už tak dlouho! - pak se budete moci modlit, pak skončí bída vašeho života, pak si můžete před ním vylít své srdce - jako dítě svému otci.
Jsem už starý farář a poznal jsem mnoho lidí. A dnes jsem přesvědčen, že každý člověk - každý! - má svá temná tajemství. Nosíme je všude s sebou. Když se stanu Božím dítětem, mohu svoje srdce vylít Ježíši. Mohu mu vyznat svá temná tajemství, své problémy a svázanosti. Mohu mu říci i to, s čím bych se nikomu jinému nesvěřil.
Na závěr prázdnin, které jsem měl se svými mladými, vyprávěli někteří, co prožili. Jeden mladý, asi osmnáctiletý hoch vykládal: "Byl jsem věřící, ale moc nechybělo a hodil bych všecko za hlavu. Jednou, než jsem šel na biblickou hodinu, modlil jsem se: 'Pane Ježíši, když mne dnes večer osobně neoslovíš, pustím všecko k vodě! Dej mi světlo, bez něho si nevím rady se sebou ani s životem ve velkoměstě'." Pak pokračoval: "Když jsem šel z biblické hodiny domů, bylo všecko jasné! Vyslyšel mou modlitbu a osobně ke mně mluvil!" Zapůsobilo na mne, jak ten hoch vyprávěl, že volal ve své nevěře a pochybnostech - a Pán Ježíš mu odpověděl. A co teprve, když člověk volá jako Boží dítě!
Moje matka žila v Hülbenu ve Švábských Albách. Za války mi psala: "Dnes ve tři hodiny v noci jsem se vzbudila. Vzpomněla jsem si na své děti na frontě, na strýčky, na vás v bombardované oblasti a na Alžbětu v Kanadě, od které nemám žádnou zprávu. A potom mne přepadl hrozný strach, jako by mne škrtil ozbrojenec železnými rukavicemi. Bylo to k nevydržení. A tak jsem se modlila: 'Pane Ježíši, dej mi své slovo! Mám takovou starost!' Pak jsem rozsvítila, vzala Bibli - je dobré mít vždycky na nočním stolku Bibli - a otevřela ji. A první slovo, které jsem si našla, bylo: Všelikou péči svou uvrhněte na něj, nebo on má péči o vás.'" (1P 5:7) Matčin dopis končil slovy: "Okamžitě jsem to všecko svěřila mému Spasiteli, zhasla světlo a spokojeně usnula!" Kdo se stal Božím dítkem, může žít také tak.
Vzpomínám si, že jednoho dne mi matka řekla: "Včera večer jsem byla tak unavená, že jsem se už nemohla ani pomodlit. Řekla jsem jenom: 'Dobrou noc, milý Spasiteli!'" Pomyslel jsem si: "Tak mluví Boží dítě se svým Pánem, tak samozřejmě!" A on skutečně bdí. V každou denní nebo noční hodinu je můj Spasitel tady - a já jsem jeho vlastnictvím a mohu s ním pevně počítat.
Rozuměli jste? Když se nedovedeme modlit, je to katastrofa první třídy. Přeji vám všem ten první křik: "Zhřešil jsem, Bože, buď milostiv mně hříšnému!" A přeji vám, abyste neměli klid, dokud nebudete patřit Ježíši, dokud nebudete Božími dětmi. Potom se už o vás nemusím starat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama