7. Naše právo na lásku! II.díl

13. února 2006 v 7:56 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
4. Jak se z této bídy dostat
V Bibli je jeden nádherný a otřesný příběh. Pán Ježíš, Syn Boží, je v kruhu lidí. Najednou se strhne hrozný povyk. Skupina lidí - kněží a všelijakých pobudů - vleče hezkou mladou ženu. Dovedu si ji živě představit ve zpola roztrhaných šatech. Dotáhnou ji před Ježíše a říkají: "Pane Ježíši, tuto mladou ženu jsme přistihli, když cizoložila s jedním cizím mužem. Boží přikázání říká, že cizoložník si zaslouží smrt. Ty jsi vždycky tak milosrdný, ale proti Boží vůli asi nic nezmůžeš. Chceme od tebe slyšet, že tato žena musí být teď ukamenována!" Pán Ježíš se podívá na mladou ženu a odpovídá: "Ano, Bůh to bere velice vážně a podle Boží vůle si zaslouží smrt." Již se rozjasňují tváře. Někteří se chápou kamenů, protože cizoložníci musí být ukamenováni. Ale Ježíš pokračuje: "Počkejte ještě! Ten z vás, kdo je úplně bez hříchu - v myšlenkách, slovech i v činech, ten ať hodí první kámen!""A pak se Ježíš zase skloní a píše něco do písku. Rád bych věděl, co tam psal, ale o tom Bible nemluví. Po delší chvíli se vzpřímí - a nikde nikdo. Stojí před ním jen ta žena. Bible říká: "Odešli, obviněni jsouce v svědomích svých." (J 8:3-11)
A teď se ptám vás všech: jsou v této oblasti vaše myšlenky, slova a činy úplně čisté? Mohli byste hodit ten první kámen? - Nikdo, že? Ale potom jsme tu shromáždění hříšníků, ano, je to tak.
Podívejte se, tito lidé udělali velkou chybu. "Odešli, obviněni jsouce v svědomích svých." Museli by to udělat obráceně. Měli by říci: "Pane Ježíši, musíme se postavit vedle té ženy. Tys ji neodsoudil, pomoz i nám." V sexuální bídě dnešní doby neznám jiného zachránce než Ježíše. A když to tak říkám, říkám to jako ten, kdo sám Ježíšovu pomoc prožil. Když mluvím o Ježíši, pak neříkám žádné teorie. Ježíš byl mým životem a je až do této chvíle. Ani farář není neutrál, i on je muž. Potřebuje Spasitele právě tak jako vy. A prožil jsem, jaký je Ježíš zachránce, a to ve dvou věcech:
a) Ježíš odpouští vinu
Vaše hříchy vám nemůže odpustit žádný farář, kněz - ba ani anděl. První nečistá myšlenka a každý pád znamená nenapravitelnou vinu. A s tou jdete na věčnost, na Boží soud - pokud jste nepřijali Ježíše, nevyznali mu své hříchy a nedosáhli odpuštění. Ježíš je jediný, kdo nám může naši vinu odpustit.
Postavte se v duchu před Ježíšův kříž a řekněte: "Pokládám teď před tebe, Pane, všecky hříchy svého mládí. Vyznávám ti všecky své nečisté svazky. Nechci nic zamlčet."
Poslyšte: "Krev Krista Ježíše, Syna Božího, očišťuje nás od každého hříchu." (1J 1:7) Osvobozující slovo!
V sedmnácti letech jsem se stal vojákem a v armádě jsem se dostal do mlýna špíny. Najednou jsem procitl a při pohledu na svůj život plný špíny jsem se ptal: "Kdo ode mne odejme moje prohrané mládí?" A pak jsem pochopil: "Ježíš likviduje mou minulost! Ježíš odpouští mou vinu!" A tak jsem se k němu obrátil. A teď už bych bez něho nechtěl žít.
Na jednom velkém shromáždění jsem mluvil o tom, že odpuštěním vin Ježíš likviduje naši minulost. Když shromáždění skončilo a všichni vycházeli, vidím najednou, že vycházejícím davem se ke mně dopředu prodírá urostlý vznešený pán. Konečně stojí přede mnou a celý rozrušený se ptá: "Je to pravda, co jste řekl, že existuje odpuštění vin?" - "Ano," odpovídám, "díky Bohu! Já z toho žiju." Pak mi říká: "Víte, jsem psychiatr. Podívejte se, přichází za mnou mnoho duševně nemocných. Mají komplexy. Ale nevědí, odkud se jejich trápení bere. Jsou to většinou jejich stará provinění, na která si už nemohou nebo nechtějí vzpomenout. Dá mi hodně práce, než je dostanu z jejich podvědomí. Ale pak jsem se svými silami v koncích! Dokážu staré činy, lež, hádky, necudnost vytáhnout na denní světlo. Ale často jsem si zoufal: 'Kdybych tak tu vinu dokázal také odstranit!' A proto se vás ptám, je skutečně někdo, kdo dokáže vinu odstranit? Je to pravda nebo ne?" Ještě jednou jsem mu radostně potvrdil: "Bohu díky, ano!" A pochopil jsem, jak neslýchané a velkolepé poselství máme v Novém zákoně: Ježíš odpouští viny!
A to druhé:
b) Ježíš rozvazuje pouta
Když jsem jedné velice hezké mladé sekretářce řekl: "Slečno, vy jdete do pekla! Váš vztah k šéfovi, to je něco hrozného! Nepřivádějte toho muže a jeho rodinu do neštěstí!", tu s bolestným výrazem ve tváři odpověděla: "Ale já s tím nedokážu přestat, mám ho velice ráda!" - "Ano," řekl jsem, "ale ten člověk má ženu a děti! Jste krutá!" Znovu mi odpověděla: "Nedokážu s tím přestat!" Přitom jsem viděl, jak sama cítí muka těchto pout, ale nebyla s to je zpřetrhat. Byl jsem šťastný, že jsem jí mohl říci: "Podívejte se, pouta hříchu skutečně nedokážeme zpřetrhat, ale v Bibli je napsáno: 'Koho vysvobodí Syn Boží, ten je opravdu svobodný.' (J 8:36) Vzývejte Ježíše! On dokáže roztrhat i taková nečistá pouta!"
Na naší sexuální bídě a poutech je jasně vidět, že Spasitele, Vykupitele potřebují mladí i staří. Můžete se přesvědčit, že Ježíš dává skvělé a úplné reálné vykoupení. Potřebujete Spasitele, jinak žijete velmi žalostně!
5. Svět žízní po "agapé"
Musím ještě něco dodat. Je mnoho žen, které říkají: "Ale nám už je čtyřicet a nikdo si nás nevzal. Jak je to s námi?" Podívejte se, jsem stoprocentní pacifista - klidně se k tomu přiznám - a stal jsem se jím vlastně kvůli trápení těchto žen. Ve druhé světové válce padlo pět milionů mladých mužů. To znamená, že pěti milionům žen v našem národě se nemohlo splnit jejich největší životní přání - učinit šťastným muže, takže pět milionů žen v našem národě musí žít osaměle. Potřebuji více argumentů proti válce? Uvědomte si, co v našem národě znamená toto tiché trápení pěti milionů žen. Muži, které chtěly obšťastnit, leží na bojištích. Těmto ženám bych chtěl říci: "Prosím vás, nesnažte se hříchem urvat to, co vám nebylo dopřáno! Nerozvracejte manželství druhých! Zde vnikl do našeho národa zdroj nebezpečí a pokušení." - ano, jak to vlastně s námi je?" ptáte se. Odpovídám tedy: "Když už jste musely jít takovou cestou, řekněte k ní své 'Ano'. Člověk přece nemusí být za každou cenu nešťastný jen proto, že si ho nikdo nevzal!"
Bible vypráví o jedné neprovdané ženě, která se jmenovala Tabita. Žila v městě Joppe, dnešní Jaffě. Když zemřela, byl právě nablízku apoštol Petr. Zavolali ho. Když vešel do místnosti, kde ležela mrtvá, nemohl překvapením ani popadnout dech. Jistě si myslel: "Ta stará panna zůstane určitě na své smrtelné posteli sama." Ale místnost byla plná! Je tu vdova, která říká: "Tuto sukni mi ušila Tabita!" A slepec, který dosvědčuje: "Byl jsem tak sám. A každou sobotu odpoledne od tří do čtyř přišla Tabita a hodinu mi četla. To byly světlé chvilky v mém životě!" Jsou tu malé děti - víte, takové, co jim teče z nosu - a volají: "My jsme děti ulice. Nikdo se o nás nestaral, ale potom přišla Tabita a ujala se nás!" Najednou je Petrovi jasné: "Tabita měla mnohem bohatší život, než leckterá manželka, která vedle svého nudného manžela časem zkysla!" (Sk 9:36-40)
My máme pro lásku jen jeden výraz. Ale řekové měli dva. A Nový zákon je napsán řecky. Láska, o níž jsme dosud mluvili, se řecky nazývá "eros". Odtud také slovo "erotika". Druhý výraz pro lásku je "agapé". Označuje Boží lásku, lásku, kterou smím dávat dál.
Vy mladé dívky a ženy, které jste se nemohly vdát, řekněte k této cestě "Ano", a naplňte svůj život "agapé". Po této lásce svět žízní.
Mohu to ještě jednou zopakovat? O tom, co je dobré a co zlé, rozhoduje Bůh. Říká: čisté mládí a věrné manželství. A když vaše cesta nevede do manželství, pak jde o to, abyste radostně přijali i to.
6. Láska, na kterou nemáme právo
Nakonec bych chtěl mluvit ještě jednou o Ježíši. Naše téma bylo: "Naše právo na lásku!" Existuje láska, na kterou nemáme žádné právo, která je nám darována. Je to láska Ježíše Krista. Jsme hříšníci, potřebujeme Spasitele. Dovolte mi, abych vám řekl své osobní svědectví.
Bylo to za třetí říše. Seděl jsem zas jednou - pro svou víru - ve vězení. Navštívil mne vězeňský farář a řekl mi: "Vaše vyhlídky jsou velmi špatné." Pak odešel. Zůstal jsem v cele sám. Byla velice úzká. Docela nahoře byl malý světlík. Bylo chladno a já mrzl. Ano, celé to ovzduší, ve kterém jsem se octl, bylo tak strašně studené. Stýskalo se mi po manželce, po dětech, po mém úřadu, po mladých, byl jsem přece farářem mladých. A teď jsem tu seděl - bez naděje, že se z toho ještě dostanu. Když se večer setmělo, přišlo na mne hrozné zoufalství. Nevím, jestli jste si v životě někdy někde opravdu zoufali. To byl ale okamžik - tolik vám mohu dosvědčit - kdy se v mé cele objevil Pán Ježíš. Ježíš žije! Může projít zavřenými dveřmi. A to udělal a ukázal mi, jak na kříži za mne umíral jako hříšník. A ušima jsem slyšel jeho hlas: "Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá duši svou za ovce." (J 10:11) V té chvíli na mne proudila z Ježíšových rukou taková Boží láska, že jsem to skoro nemohl vydržet, bylo to pro mé srdce příliš. A pochopil jsem: To je láska, kterou jsme si nezasloužili, na kterou nemáme žádné právo, která je nám darována. A tato Ježíšova láska je otevřena i pro vás! Proč ji necháváte jít kolem sebe? Chce vniknout i do vašeho srdce!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama