7. Naše právo na lásku! I.díl

13. února 2006 v 7:56 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
Toto téma jsem už formuloval takto: "Může být láska hříchem?" Jde o otázku pohlavního života, kterou se všichni velice zabýváme. Přistupme tedy hned k našemu tématu. Musím vám k tomu povědět něco vážného a důležitého.
1. Bezmezná bída
Pozoruhodné pro naši dobu je, že nikdy nebyli lidé tak osamělí jako dnes. A přestože jsme na sobě namačkáni jako sardinky, jsme osamělí jako nikdy předtím.
Jeden šestnáctiletý hoch mi řekl: "Já nikoho nemám!" - "Nevykládej nesmysly," odpověděl jsem. "Máš přece otce!" - "Jo, fotr!" řekl, "ten přijde domů v pět, trochu nadává, nají se a zas jde pryč." - "A matka?" ptám se. "Ta má jiné starosti! Na mě nemá čas!" - "A kamarádi v práci?" - "To jsou čistě kolegové - nic víc. Nemám nikoho, komu bych se mohl svěřit!" To mi řekl šestnáctiletý kluk. Ale takhle osamělé nejsou jenom děti. Často vedle svých mužů žijí zoufale osamělé manželky a naopak. Manžel nemá ponětí, čím žije jeho žena, manželka nemá představu, čím žije její muž. A tomu říkáme manželství. Tak jsme úplně osamělí!
Když současní filozofové mluví o osamělosti dnešního člověka, má to všude velký ohlas. Člověk přímo křičí po vysvobození z osamělosti. A podívejte, tato touha po vysvobození z osamělosti se spojuje s největší silou v našem životě - s pohlavním pudem. A teď se zvedají stavidla: šestnáctiletý hledá přítelkyni, která ho vysvobodí z osamělosti. Manžel, který žije vedle své ženy a je úplně osamělý, se spustí se svou sekretářkou, protože doufá, že ho vysvobodí z osamělosti. Mladý student, jeden z jedenácti nebo dvaceti tisíc na své univerzitě - v podstatě hrozně osamělý - se dá dohromady se studentkou, která je na tom stejně jako on. Touha po vysvobození z osamělosti se spojuje s nejsilnějším pudem v našem životě, s pohlavním pudem, a dochází to tak daleko, že dnes žijeme ve fantasticky sexualizovaném světě. A z toho, že v pohlavním životě člověk hledá vysvobození z osamělosti, těží schopní obchodníci, například filmoví producenti nebo romanopisci. Znamená to: v každém filmu aspoň jedna postelová scéna. V každém románě nejméně jedna manželská nevěra!
Když tak člověk to flirtování, milkování a líbání pozoruje, má pocit, že to není nic jiného než sladký život - prostě samá radost. Jedno mladé děvče mi řeklo: "Víte, pane faráři, my už máme o těchto věcech docela jiné představy než naši dědečkové. My máme novou morálku, novou etiku!" Když něco takového slyším, jsem skoro v pokušení smeknout uctivě klobouk - kdybych nějaký měl - a říci: "Všechna čest!" Ale když jste tak dlouho velkoměstským farářem, nedáte už na velká slova. Ze zkušenosti vím, že celá ta "slavná zvonkohra" je pouhá fasáda. A za touto fasádou je bezmezná bída: mladí hoši a dívky, kteří žijí v nečistých svazcích a nedovedou se sami se sebou vypořádat. Manželství plná přetvářky, rozvody. Bezmezná bída! My všichni o ní moc dobře víme. Nemluvím teď o kdovíjakých lidech, nýbrž o nás.
Před lety jsem přednášel na podobné téma v jednom malém městečku jen pro mladé lidi. Když jsem vešel do sálu, řekl jsem si: "To je peklo!" Hoši a děvčata, oblaka cigaretového dýmu. Pár hochů si dokonce přineslo lahve s pitím. Několik děvčat sedělo hochům na klíně. "Tady mám mluvit. Mládeži, mládeži!" myslel jsem si. A pak jsem začal větou: "V pohlavním životě je tolik bídy, až to křičí!" Vtom jakoby všechny žaluzie vyletěly nahoru. Ještě vidím před sebou jednoho hocha, jak najednou odstrkuje svou dívku. Zasáhlo ho to. Okamžitě bylo hrobové ticho. Musel jsem si pomyslet: v první chvíli to vypadalo, jakoby to byla samá radost a jásot, ale přece jen sedělo: "V pohlavním životě je tolik bídy, až to křičí!"
2. Kde je příčina?
Podívejte se, příčina celé té bídy je prakticky v tom, že už ani nevíme, co je vlastně dobré a co zlé. Říkáme: "Dnes máme na tyto věci nové názory!" Ale hřích zůstává hříchem. Na tom se nedá nic změnit. A když zhřeším, zatížím své svědomí. To je skutečnost. Tak naše nové názory vedou k tomu, že už vlastně nevíme, co je dobré a co zlé. A v tom je celé neštěstí. Dovolte mi proto, abych se vás docela neomaleně zeptal: je předmanželský pohlavní styk OK? Je nevěra jediným východiskem z obtížného manželství? Je lesbická láska, kterou mezi sebou pěstují dívky, něco špatného? Je homosexualita, když muži nebo hoši mezi sebou dělají nechutné věci, hříchem, nebo ne? Onanie, rozvod, je to něco špatného - nebo ne? Co je vlastně dobré, a co je zlé? Tu vzniká ta bída. Ve stovkách románů to vypadá, jakoby tyto věci byly mimo dobro a zlo, jakoby sem tahle otázka nepatřila. Že ano: "Jednat nekamarádsky není správné - ale tato oblast nemá s dobrým a zlým nic společného." Když se ve mně jako v mladém muži probudilo sebevědomí, začala mne mučit otázka: "Co je dovoleno, co ne?"
Abychom mohli tuto otázku zodpovědět, musíme se napřed zeptat na něco jiného: "Kdo vlastně rozhoduje o tom, co je dobré a co zlé? Kdo má vlastně právo tohle říci?" Jednou přede mnou stál takový párek: ona s borůvkovým stínem na víčkách, on poněkud labilní mladý muž s prsty zažloutlými od cigaret. Povídám: "Propána, co je s vámi? Je to vidět už na sedm kilometrů proti větru!" A ta zmalovaná dívenka mi říká: "Vždyť na tom nic není, pane faráři! Vždyť na tom nic není!" - "No, moment," odpověděl jsem, "kdo tedy má vlastně právo říct, zda na tom něco je nebo není?" Ano, kdo vlastně řekne, co je dobré a co zlé? Církev? Ne! Té bych se nepodrobil. Jako mladý muž jsem rozhodně neuznával vládu faráře nad svým životem, a teď jsem jedním z nich. Tak kdo má právo říct, co je dobré a co zlé? Teta Amálka? Nebo mé vlastní svědomí? "Já se řídím svým vnitřním hlasem!" Hm, hm! Kdo má vlastně právo říct, co je dobré a co zlé?
Podívejte se, teď jsme ve velice důležitém bodě. Jestliže existuje živý Bůh, který je pánem světa, potom má co říci k tomu, co je dobré a co zlé. Jestli neexistuje, dělejte si, co chcete! Ani mně se nezdá, že bych měl být hodný jen kvůli tetě Amálce! Tady se musí každý zeptat: "Je Bůh - nebo není?" Znám lidi, kteří jsou až po uši v hříchu, ale klidně vám řeknou: "Já také věřím v Pánaboha!" Hloupost! Je-li Bůh, platí jeho vůle i v pohlavním životě. A vy se musíte rozhodnout. Nemůžete do pětačtyřiceti říkat: "Já žiju bez Boha!" a na stará kolena být najednou zbožní. To nejde! Bible neříká: "Hledejte Hospodina, jak se vám to hodí," ale "Hledejte Hospodina, dokud může nalezen býti!" (IZ 55:6) Ještě jednou opakuji: jestli Bůh není, můžete si dělat, co chcete. Ale jestli žije, pak má právo říci, co je dobré a co zlé. To je přece jasné, ne?
A já vám říkám: Bůh skutečně žije! Bůh skutečně žije! Ptáte se, odkud to tak stoprocentně vím? Odpovím vám: protože se mi zjevil v Ježíši. Chtěl bych vám to vtlouct do hlavy: od té doby, co přišel Ježíš, každá lhostejnost vůči Bohu a celé popírání Boha není nic jiného než nevědomost nebo zlá vůle. Bůh žije! A když existuje, rozhoduje o tom, co je dobré a co zlé! Můžete jej ze svého života odstranit, můžete říci: "Máme jiné morální zásady!" - ale ručím vám za to, že ze svého života budete muset skládat Bohu účty!
Je to pro nás velké vysvobození, když pochopíme, že k tomu, co je dobré a zlé, má co říci Bůh. A ve svém slovu, v Bibli nám to řekl naprosto jasně a zřetelně. Jeden muž se mne velice udiveně zeptal: "Copak jsou v Bibli i takové věci?" Odpověděl jsem mu: "Ano, ty jsou tam také! Bůh nám zcela jasně říká, co je v pohlavním životě dobré a zlé!"
Rozuměli jste? Musíme se tedy ptát: "Co vlastně říká o této oblasti Bůh?" Chci vám teď vytáhnout z Bible to nejdůležitější.
3. Co říká Bůh?
a) Bůh říká pohlavnímu životu ano
V jedné básni Tucholského se říká asi toto: od pasu nahoru jsem křesťan - a od pasu dolů jsem pohan. To je nesmysl! Bible říká: "I stvořil Bůh člověka, muže a ženu stvořil je." (Gen 1:27) Bůh nás stvořil i s naší sexualitou! Proto tu o tom otevřeně mluvím. Tyto věci pro nás nejsou žádné tabu. Bůh mne stvořil jako muže - a vás muže také. Buďme tedy muži - a ne žádní šašci! A Bůh stvořil vás jako ženy. Buďte tedy ženami. Ta křečovitá snaha žen být jako muži, nebo naopak, je skutečně chorobná. Rozumíte, buďte pravými ženami! Buďte pravými muži. "I stvořil Bůh člověka - muže a ženu stvořil je" - a ne ještě nějaké třetí pohlaví. Bůh je pro naši sexualitu. To smím vědět. Zde nemusíme nic potlačovat. Celé to napětí mezi mužem a ženou prostě patří ke stvoření.
Ale my lidé jsme padlá stvoření. Svět už není takový, jak vyšel z ruky Boží. A proto je právě tato důležitá a choulostivá oblast pohlavního života obzvlášť ohrožena. Proto ji Bůh chrání.
b) Bůh chrání sexualitu manželstvím
Bůh říká pohlavnímu životu ano, a chrání jej manželstvím! Manželství není nějaká společenská smlouva, ale Boží instituce.
Jeden americký psychiatr, který napsal o této oblasti velkou knihu a sám není křesťan, říká: "Nikdy nebyla o celé této otázce napsána závažnější věta než ta v Bibli: 'I stvořil Bůh člověka - muže a ženu stvořil je.'" A pokračuje: "Nejsem křesťan, ale jako psychiatr říkám, že to je to správné: manželství." Rozumějte dobře: věrné manželství - ne sedmé, osmé, deváté "manželství" hollywoodských filmových hvězd." Že taková "manželství" jsou vystavována jako ideál, svědčí o šílenství dnešní doby a odhaluje celou její bezmocnost. Bůh stvořil manželství jako instituci: manželství lásky a věrnosti.
A teď bych si s vámi chtěl o manželství trochu promluvit: Vy milé ženy, když svým mužům dobře vaříte a přišíváte jim utržené knoflíky, neznamená to ještě, že jste dobrými manželkami. A vy muži, nestačí, když svým ženám dáváte peníze a dál se o ně nestaráte. Podle Boží vůle má být manželství vysvobozením z osamělosti! Platí to o vašem manželství, manželé a manželky? Možná, že byste si měli spolu promluvit a říci si: "Kam jsme se to vlastně dostali? Naše manželství mělo být vysvobozením z osamělosti!" - "Není dobré býti člověku samotnému," (Gen 2:18) řekl Bůh na počátku, "učiním jemu pomoc, která by při něm byla." Rozumíte, vysvobození z osamělosti!
Na tomto místě rád vykládám příhodu, která vydá za celé svazky. Když jsem byl docela malý chlapec, vzali mě se sestrami k příbuzným na svatbu do Stuttgartu. Byla to první svatba, na kterou jsem šel, a všecko bylo hrozně zajímavé. Napřed se jelo kočárem do kostela, pak byla velká hostina. Dole na jídelním lístku stálo: "zmrzlinová bomba". Sestry a já jsme tam seděli za stolem a měli jsme jediné přání: aby ta zmrzlinová bomba přišla co nejdřív. Ta ale nekonečně dlouho nepřicházela, protože stále ještě některý strýček hrozně dlouho řečnil. Tyhle řeči nám připadaly strašně nudné. Přesto se mi jedna z nich nesmazatelně vryla. Jeden strýc, který chtěl být trošku vtipný, vstal a řekl: "Milí svatební hosté, říká se, že v nebi stojí dvě židle a že jsou připraveny pro manžele, kteří v životě ani na vteřinu nelitovali, že se vzali." Pak pokračoval: "Ale tyto židle jsou dodneška prázdné!" Vtom byl přerušen. Můj otec zavolal přes celou tu velkou společnost na mou maminku, která seděla na druhém konci: "Matko, ty židle dostaneme my!" Byl jsem malý chlapec a nechápal jsem úplně hluboký smysl těch slov. Ale mým srdcem projela silná radost, protože jsem pocítil to kouzelné teplo rodičovského domu. Je to tak i ve vašem manželství? Tak si je Bůh představoval.
Když jsem se ženil, měl na mé svatbě můj starý kolega moc pěkný proslov na biblický text: "Učiním jemu pomoc, která by při něm byla." Řekl: "Ne vládkyni, která by mávala pantoflem "nad ním." Ne otrokyni, která by ležela "pod ním" u jeho nohou. Ani "vedle něho" - jako něco vedlejšího. Ale pomoc, která by byla "při něm."
Silně na mne zapůsobilo, když se můj otec na stříbrné svatbě podíval na svoji ženu a řekl: "Za těch pětadvacet let tě mám den ode dne raději." Tu jsem myslel na všechna ta manželství, kde za pětadvacet roků pozvolna všechno ochladlo. Něco hrozného. Mnozí manželé a manželky by si měli říci: "Víš, musíme začít ještě jednou, úplně od začátku." To můžete! To můžete!
A teď to třetí: je mnoho mladých lidí, kteří říkají: "Já na ženění nebo vdávání ještě vůbec nepomýšlím. Jak je to tedy s námi? Můžeme si dělat, co chceme?" Těm chci říci:
c) Bůh chce, aby mladí lidé byli čistí
Vím, dnes to zní směšně. Ale myslíte, že Bůh se řídí podle módy? To není můj výrok, to říká Boží slovo. Snad to mohu trochu odůvodnit. Podívejte se, v Bibli je jedna velice krásná myšlenka. Vypráví se tam o jednom mladém muži jménem Izák. Jednoho dne mu jeho otec poslal hledat ženu. A Izák jde na pole a modlí se, protože je přesvědčen, že je to Bůh, kdo mu přivede jeho ženu. A této ženě, kterou ještě vůbec nezná, té už je věrný. Vy mladí muži, kteří na ženění ještě vůbec nepomýšlíte, smíte být přesvědčeni, že Bůh vám dá pravou dívku v pravý čas. A této dívce máte být už teď věrní. A obráceně: děvčata, buďte věrná tomu, koho ještě vůbec neznáte. Tak to vyplývá z Bible. Bůh chce, aby mladí lidé byli čistí.
Jeden lékař, psychiatr, mi vyprávěl: "Jsem přesvědčen, že dívka může skutečně milovat jen jednou v životě. Jen jednou se její srdce opravdu otvírá. A když se taková dívka milkuje se sedmým mužem, pak je pro manželství zasviněná" - tak to doslova vyjádřil. "Vezme si toho sedmého, ale myslí na toho prvního, kterého měla doopravdy ráda." Odpověděl jsem: "Zajímavé, docházíte jako psychiatr ke stejným pravdám, jako Boží slovo."
Musím vám tedy naprosto jasně říci: předmanželský pohlavní život, lesbická láska, homosexualita, nevěra a rozvod jsou hříchy, pro které budete muset stát před tváří živého Boha!
Vlastně bych už teď mohl skončit. Vím, jaká to pro mne jako mladého muže byla pomoc, když jsem pochopil, jaká je Boží vůle a že k tomu má co říci on sám. Ale byl bych k vám krutý, kdybych teď najednou skončil a neřekl vám ještě něco důležitého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama