5. Co tedy máme dělat? II.díl

10. února 2006 v 7:47 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
4. Skoncujte s jasně poznanými hříchy!
Znám muže, který je nevěrný své manželce. Zastavil jsem ho a říkám mu: "Vy žijete ve smilstvu. Vaše žena je z toho nešťastná. Přijdete do pekla!" Odpověděl mi: "Ale nesmysl! Musím vám to vysvětlit, víte, žena mi nerozumí..." a pak mi vykládal sáhodlouhý příběh. Přitom moc dobře věděl, že to, co dělá, je hřích. Jsou lidé, kteří se neustále hádají a říkají: "Ten druhý začal!" Vůbec existují pouze hádky, které začal ten druhý. Žádný člověk nezačal nějakou hádku sám, že ano? Vždycky začali jen ti druzí. Ale já vám říkám, že svár je před Bohem totéž, co vražda! Proč toho nenecháte! "Co teď mám dělat?" ptáte se. Řeknu vám to: Skoncujte s jasně poznanými hříchy!
Abyste se přece jednou v životě zastavili a zeptali se: "Co v mém životě není v pořádku? S čím bych teď měl vlastně skoncovat?" Budete to docela přesně vědět! Myslíte, že Ježíš vám dá milost, když budete chtít dál vědomě hřešit? Bible říká: "Obraťte se!" (Sk 3:19) Marnotratný syn nechal svůj starý život za sebou. K Ježíši smíte přijít takoví, jací jste: obtíženi a nevěrní. Ale potom musíte skoncovat s těmi věcmi, které vás vedou do záhuby a o kterých dobře víte, že jsou hřích.
V mnoha dopisech, které denně dostávám, se znovu a znovu setkávám s tím, že lidé vzplanou hněvem a říkají: "To je příliš tvrdé, co říkáte! To není hřích!" A pak tam často píší věci, o kterých jsem vůbec nemluvil. Přitom cítím, jak se naše svědomí bouří proti tomu, že by nad námi měl panovat Ježíš. Slyšte: nikdy nezískáte živou víru a nikdy v ní nebudete moci stát, nemáte-li odvahu vydat svůj život Ježíši tak, abyste skoncovali s tím, s čím je třeba skoncovat! Skoncujte s jasně poznanými hříchy!
5. Mluvte s Bohem!
Umíte se modlit? Nemyslím odříkávat veršíčky, ale modlit se! Tak podívejte se: mnozí lidé mají o modlitbě takovou představu, že by mi hrůzou vstávaly vlasy - kdybych ještě nějaké měl. Nedávno jsem byl v jednom domě. Matka říká: "Ano, my jsme také dobří křesťané. Pojď sem, Klárko," pobízí čtyřletou dcerušku: "umíš se už tak pěkně modlit, tak se něco panu faráři pomodli!" A děvčátko začalo. Rychle jsem je přerušil: "Dost! Ne: 'tak se něco panu faráři pomodli!' Pro všechno na světě vás prosím, ne!" To přece není modlitba! Modlit se znamená mluvit s živým Bohem, který je tu v Ježíši. Znamená to vylít mu své srdce. Už jste se tak někdy modlili?
Jeden Anglický biskup jménem Robinson napsal hroznou knihu: "Bůh je jiný". Tam říká, že moderní člověk se prý už vůbec neumí modlit. Tomu věřím ovšem i já. Ale to přece nemluví proti modlitbám, nýbrž proti modernímu člověku. Ten biskup chce teď postavit celé křesťanství na hlavu, protože moderní člověk se už neumí modlit. To bych spíše řekl: Ať se moderní člověk raději znovu naučí modlit!
Prostě to riskněte a zkuste se modlit! Stačí, když řeknete: "Pane, dej se mi najít!" Nebo: "Pane, zachraň i mne!" Nebo: "Pane, daruj mi pravou víru!" Nebo: "Pane, odpusť mi moje hříchy!" Ale začněte! Modlit se člověk nedokáže hned vznešeně. Vznešeně se modlí snad faráři - s knihou v ruce, ze které to čtou. Ale naprosto není třeba, abychom se modlili vznešeně, když jenom vůbec začneme mluvit s živým Bohem. Jen nejdřív začněte, a pak už se to naučíte!
Víte, víra je vzájemný vztah mezi mnou a mým Pánem. A to se musí projevit tím, že spolu mluvíme, že? Já mluvím s ním a on mluví se mnou! A tím jsem u dalšího bodu:
6. Čtěte Bibli!
Jak mluví Bůh s člověkem? Mluví s ním skrze Bibli! Proto musíte bezpodmínečně začít číst Bibli!" - "Tu dnes přece už nikdo nečte!" myslíte si. Ano - a to je právě škoda! Jeden člověk řekl: Evangelíci zpívají na svátek reformace vždycky Lhuterovu píseň "Hrad přepevný". A tam v posledním verši je doslova: "Slovo musejí nechat stát". A tak je křesťané "nechávají stát" v knihovně, ani na ně nesáhnou a myslí si: "Tak je to v pořádku, tam je na pravém místě." Ale tak to Lhuter nemyslel!
Když navštěvuji domácnosti, často slyším: "Víte, pane faráři, my máme dokonce starou Bibli ještě z roku 1722, po naší prababičce!" A potom ji strčí někam do stolu nebo do skříně a už o ni nezavadí. Vážím si starých Biblí, ale radím vám: kupte si Nový zákon. Takový malý, jako dlaň. A jsou ještě menší. Kupte si jedno nové moderní vydání!
A pak si udělejte čas každý den a čtěte v něm! Dobře poslouchejte, protože tady s vámi mluví Ježíš!
Budou-li tam snad místa, kterým nebudete rozumět, čtěte klidně dál. Obyčejně to svým mladým vysvětluji takto: jeden farmář, Brazilec, mi vykládal následující zkušenost. Když se přistěhoval do Brazílie, dostal tam pozemek. Prohlédl si jej a zjistil, že je to kus pralesa. Vykácel tedy stromy a pařezy a větší kameny vykopal. Jednoho dne byl tak daleko, že mohl zapřáhnout pár volů a poprvé orat. Ale vyoral jen tři kroky a pluh se zasekl. Co teď? Šel snad pro dynamit a vyhodil kámen i s pluhem do vzduchu? Kdepak! Vytáhl pluh, přenesl ho a oral klidně dál. Když to celé zoral, vypadalo to dost žalostně. Ale zasil a už něco sklidil. Když oral příští rok, šlo to o něco lépe. Potom vykopal zase další kameny a zbytky pařezů. A když oral potřetí, šlo už to docela snadno.
Tak musíte číst Bibli. Napřed začtěte! A když něčemu nerozumíte, tak to nejdříve přeskočte. Jenom dál! Najednou, třeba hned v první kapitole Nového zákona narazíte na slovo: "On zajisté vysvobodí svůj lid od hříchů jejich." (Mat 1:21) Řeknete si: "Vždyť tomu rozumím. To je právě pro mne!" Tak naslouchejte, jak k vám Bůh skrze Bibli mluví. Každý den si udělejte čas pro Boží slovo! A přitom ho proste: "Pane, dej mi také světlo! Dej mi milost, abych tomu také rozuměl! Osviť mé srdce a můj rozum a mou duši!"
A ještě něco - dejte pozor, aby vám Bibli někdo nezprotivil. Bible je skvělá kniha. Ano, není tak aktuální a vzrušující kniha, jako Bible.
V první světové válce jsem byl jako mladý voják jednou na hlídce u Verdunu. Bylo k večeru. Začalo se smrákat. Seděl jsem na pokraji rokle. A ještě než přišla noc, zahlédl jsem náhle, jak lesním průsekem kodrcá nedočkavá polní kuchyně nepřítele. Netušili jsme, že se tím průsekem dá projet. Ale tato nepřátelská polní kuchyň, která se nemohla dočkat, až se úplně setmí, nám prozradila, že je tam přístupová cesta nepřítele. Kde projede polní kuchyň, projedou i dělostřelecké posily a zásobovací čety s municí. Je to přístupová cesta do nepřátelského tábora! Co jsme teď udělali? Řekli jsme si snad: "Průsek je třeba prozkoumat, jenom tam nestřílet?" Právě naopak: celou noc jsme průsek soustředěně ostřelovali!
Poslouchejte: Bible je přístupová cesta, kterou Bůh zásobuje křesťany. Tudy jim dodává veškeré zásoby, munici a doplňuje stav. Satan je také chytrý, a proto ji ostřeluje. Proto je Bible pod palbou. Ten nejhloupější kluk vám řekne: "Pche, taková kniha!" A nejchytřejší profesoři dokazují, že Bible je jen lidský výtvor. V jednom se shodují: v soustředěné palbě na Bibli. Rozumíte? Ale chcete-li být Božími dětmi a chcete-li být spaseni, nesmíte na to hledět. Dejte pozor, aby vám Bibli někdo nezprotivil! Bible říká, že ji napsali lidé naplnění a vedení Duchem svatým. Když ji začnete číst, brzo poznáte, že je v ní úplně jiný duch, Duch Boží.
Jeden člověk si mi stěžoval: "Pro mne je Boží slovo tak mrtvé. Velice toužím po spasení, ale jeho slovo mi nemá co říci." Odpověděl jsem: "Proste den co den, třeba i čtvrt roku, o Ducha svatého." Proste: "Pane, dej mi Ducha svatého, abych rozuměl tvému Slovu, a tak oživl ve víře!" Bůh vám jistě odpoví, věřte mi!" A teď ještě to poslední:
6. Jděte tam, kde se káže Boží slovo!
Je také třeba, abyste šli tam, kde se káže jasné Boží slovo. Nerozpakuji se říct, že jsou dnes kazatelny, ze kterých se káže ředěné evangelium. Tam bych nešel. Nemám zájem o limonádu, ale o radostné víno evangelia. To už poznáte, jde-li o radostné poselství nebo ne. Všude jsou faráři, kazatelé a lidé, kteří umějí kázat evangelium. Ale vy jděte tam, kde se káže Boží slovo. Držte se lidí, kteří je chtějí za každou cenu slyšet. Nedávno mi někdo řekl: "Víte, já jsem individualista!" Tu mohu odpovědět jenom: "Když se nescházíte s jinými křesťany a nechodíte tam, kde se káže Boží slovo, vaše víra je a vždycky zůstane mrtvá!"
K tomu vám povím nakonec ještě příběh o jedné staré paní. Jeden mladý muž mi řekl: Přece nám nebudete vykládat o nějaké staré paní!" To byl právě postoj mladých lidí. Tato stará paní sehrála v mém životě důležitou roli. Setkal jsem se postupně se třemi inženýry, kterým posloužila k víře v Krista. Pozoroval jsem, že z ní vychází veliká moc. A tak jsem tuto vdovu po horníkovi vyhledal. Měla radost, že jsem přišel a vykládala mi, jak uvěřila. Bydlela v předměstí, které je dnes už součástí Essenu, říká se mu Korkový kopeček. Jednou četla v novinách, že v kostele sv. Pavla v Essenu bude instalace dvou nových farářů. Řekla své přítelkyni: "To je vždycky velká událost, půjdeme se podívat!" Bylo to dost daleko, když tam přišly, byl už kostel přeplněný. Musely stát až vzadu. A pak přišel nový farář a poprvé četl slovo: "Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný." A pak řekl: "Ze žádného slova, které je v Bibli, nemám takový strach, jako ze slova zahynout. Člověk může věčně zahynout - když se zřekne Boha. A to je peklo!" - "Stála jsem tam vzadu ve velikém kostele. Byla jsem mladé děvče. Od toho okamžiku jsem už nic neslyšela. Zasáhlo mne to jako blesk. 'I já jdu do zahynutí! Nemám pokoj s Bohem, nemám odpuštění hříchů, nejsem Boží dítě. Jsem zatracena!' Šla jsem domů jako v snu. Za tři dny se mne otec ptá: 'Co je s tebou? Jsi nemocná?'" Pokoušela se to rodičům vysvětlit. Řekli jí: "Nemáš všech pět pohromadě. Nemáš v pořádku nervy." Nikomu nemohla vysvětlit svoji smrtelnou úzkost: "Jsem zatracena!" Nepřeji vám nic zlého, ale přesto nebo právě proto, vám přeji, abyste to prožili, abyste prožili hrůzu setkání s živým Bohem, to vědomí: "Jsem zatracen" - "Čtyři týdny", pokračovala, "jsem chodila jako tělo bez duše, nebyla jsem schopna nic dělat. Potom čtu, že bude zase kázat farář Dammann. A znovu jsem běžela a celou cestu se modlila. Nenapadlo mne nic jiného, než verš písně: 'Jedné věci žádám, jen té, Pane, hledám!'" A pak znovu přeplněný kostel, znovu si nemá kam sednout a zůstává vzadu. Pak zpívají tutéž píseň, kterou se cestou modlila. A pak vystupuje kněz na kazatelnu a předčítá text z ev. Jana: "Tedy opět řekl jim Ježíš: 'Já jsem dveře. A skrze mne všel-li by kdo, spasen bude. Amen'." (J 10:9) Dál vypravovala: "Byla jsem v kostele podruhé a zase jsem nevěděla, co bylo dál. Okamžitě mi bylo jasné: Ježíš, ten zmrtvýchvstalý, je dveřmi do života! Vešla jsem jimi. Víc jsem z kázání neslyšela, ale to mi úplně stačilo. Vešla jsem do života!"
Tento příběh vykládám obvykle, když se setkám s lidmi, kteří mi říkají: "Já do kostela nechodím. Nesnáším tu atmosféru. Raději jdu do zeleného lesa, tam zpívají ptáčci..." Odpovídám jim: "Tato žena by nikdy nedosáhla živé víry, kdyby nešla tam, kde se káže Boží slovo!"
Co tedy máme dělat? Skoncujte se svou jalovou nevěrou! Skoncujte se svou neuvěřitelnou samospravedlností! Udělejte ten rozhodující krok! Skoncujte s jasně poznanými hříchy! Mluvte s Bohem! Čtěte Bibli! Jděte tam, kde se káže Boží slovo!
Měl jsem odpovědět na otázku "Co tedy máme dělat?" Dal jsem vám důležité odpovědi. Pokládám však za nesmírně závažné, abych vám nakonec ještě několika slovy řekl to nejdůležitější.
Rozhodující v podstatě není, co děláme my - ať je to sebedůležitější. Rozhodující je, co pro nás udělal Bůh - v Kristu Ježíši! To je radostné poselství, které vám oznamuji: Ježíš udělal všecko pro všecky! Přišel mezi nás, zemřel za nás. On je ten dobrý pastýř, který dává svým ovcím všecko. Znáte Žalm 23.? Žalmista v něm potvrzuje: "Hospodin jest můj pastýř, nebudu mít nedostatku." A dál vypočítává, jak nekonečně mnoho pro něho tento dobrý pastýř dělá. Přál bych si, abyste i vy mohli říci totéž!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama