3. Nemám čas II.díl

9. února 2006 v 7:50 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
3. Vlastní téma
Moje téma? Vykoupení se děje skrze Ježíše! Teď musím mluvit o Ježíši. A když mohu mluvit o Ježíši, jsem u svého tématu. Vzpomínám si, jak mě jednou v New Yorku pozvali do černošského klubu. Jistě víte o tamějším rasovém napětí. V hale klubu stála dole na podstavci mramorová socha. Bylo vidět, že nepředstavuje černocha. Podivil jsem se, že černí postavili pomník bělochovi. A tak jsem se zeptal jednoho černošského gentlemana: "Příteli, kdo to je?" A pak jsem viděl scénu, na kterou nikdy nezapomenu. Muž přistoupil k soše a slavnostně prohlásil: "To je Abraham Lincoln, můj osvoboditel!" A pak jsem v duchu viděl, jak prezident Lincoln - dávno před narozením tohoto muže - vybojoval ve strašné válce černochům svobodu. Ten mladý muž při tom nebyl. Ale za to, že si teď běhá po svobodě, vděčí Abrahamu Lincolnovi, který to pro něho vybojoval na krvavých bojištích. Šel jsem nahoru po schodech a viděl jsem ho pořád ještě stát dole před pomníkem a šeptat: "Abraham Lincoln, můj osvoboditel!"
Tak bych chtěl stát před Ježíšovým křížem a říkat: "Ježíš, můj osvoboditel!" (J 8:36)
V Bibli je věta, ve které se mluví o něčem pozoruhodném: "Zákon Ducha života mne vysvobodil od zákona hříchu a smrti." (Řím 8:2) Existují přírodní zákony. Když držím v ruce kapesník a pustím jej, padá podle zákona zemské přitažlivosti dolů. To se nedá změnit. Ale když kapesník zachytím rukou, nespadne. To znamená: zásahem jiné, větší síly se působení gravitačního zákona ruší. My ve své přirozenosti podléháme zákonu hříchu a smrti. Všichni padáme, všichni sklouzáváme do věčné záhuby. To víme. A teď záleží všecko na tom, aby tu zasáhla větší síla a náš pád přidržela. Teprve pak přestaneme padat. A tuto větší sílu nám Bůh dal v Ježíši - aby nás vykoupil, aby nás vysvobodil. Rozumíte: Ježíš vzal ďáblu poslední moc! A v síle Ducha svatého, kterou nám dává Ježíš, smíme žít novým vykoupeným životem!
Je to zvláštní: svět se Ježíše nemůže a nemůže zbavit. Chápete to? Kdosi jednou řekl, že Ježíš je v tomto světě jako cizí těleso. A to skutečně je: cizí těleso z nebe! Kdo je tento Ježíš? Tady se musíme trochu zastavit, protože všechno záleží na tom, abyste poznali Ježíše. Prosím vás, nenechte se o Ježíši informovat všelijakými časopisy. Nedejte se ohlupovat lidmi, kteří Ježíše vůbec dobře neznají. O tom, kdo je Ježíš, říká pravdu jedině Nový zákon. Lhuter to jednou formuloval podle Bible takto: "Ježíš je pravý Bůh, zplozený Otcem ve věčnosti, a také pravý člověk, narozený z panny Marie." Bůh a člověk! Spojuje se v něm nebe a země!
Ježíš je "pravý člověk!"
Dovedl plakat u Lazarova hrobu. A myslím, že se uměl i smát, když říkal učedníkům: "Hleďte na ptactvo nebeské, že nesejí, nežnou, ani nesvážejí do stodol - a váš nebeský Otec je živí!" (Mat 6:26) Ano, přímo ho vidím, jak se usmívá, můj Spasitel: "Ti drzí vrabci! O nic se nestarají - a přece se nasytí, jsou tlustí a vypasení!" Jak podivuhodný člověk je Ježíš!
Vypráví se tu, že kázal a potom nasytil pět tisíc mužů - pět tisíc mužů kromě žen a dětí! Kdybychom z našich křesťanských shromáždění poslali pryč ženy, kdo by tam zůstal? Jaké to muselo být kolem Pána Ježíše shromáždění: pět tisíc mužů kromě žen a dětí! A to neměl mikrofon! Jaký musel mít hlas!
Podívejme se na jednu z největších scén Nového zákona: římský prokurátor, Pontský Pilát, nechává Ježíše bičovat. Na hlavu mu nasadili trnovou korunu. Po obličeji mu teče krev. Má rozbitá záda. Jeho obličej je popliván. A tak vychází ven. Pilát se dívá nejprve na něho, potom na lid. A pak ukazuje Ježíše a říká, hluboce otřesen: "Hle, člověk!" (J 19:5) Lhuter překládá: "Hle, jaký to člověk!" Doslova tam je: "Podívejte se, člověk!" Pilát tím říká: viděl jsem už hodně dvounohých tvorů, byli to však hladoví vlci, nebezpeční tygři, úskočné lišky, ješitní pávi, ano - opice. Ale Ježíš je člověk! Možná, že Pilátovi došlo: "Ježíš je takový člověk, jací bychom měli být my!" Nedávno mi někdo řekl: "Ježíš byl člověk jako my." Odpověděl jsem na to: "Ježíš byl člověk, jenže ne jako my, byl takový, jací bychom měli být my!" Ježíš byl člověk, jak bychom měli být my, jak si to představuje Bůh. Když vám někdo řekne: "Ježíš byl člověk jako my," tak se ho zeptejte: "Jsi ty jako Ježíš?"
A Ježíš je i pravý Bůh zplozený Otcem ve věčnosti. Teď bych vám o tom chtěl vyprávět celé hodiny. Třeba tu scénu, jak se loď s učedníky dostává na Genezaretském jezeře do bouře. Loď je v několika vteřinách zalita vodou, stožár se láme. "To přece nemůže námořníka rozházet!" chvástali se učedníci, a byli to opravdu zkušení námořníci. Ale teď mají strach, ano, zmocní se jich panika a křičí: "Kde je Ježíš?" "Spí v kajutě!" Vrhnou se do kajuty, za nimi stříká voda. Lomcují s ním, až ho vzbudí: "Pane, potápíme se!" A teď vidím Ježíše, jak jde na palubu. Ven do bouře! My bychom ho tak rádi zavřeli do klidných kostelů. Ježíš jde do bouře. Víte to? Vypadá to, jako by ho bouře chtěla smést. Ale on vztahuje ruku a vladařsky, majestátně poroučí běsnícímu živlu: "Umlkni a upokoj se" Vlny se ihned uklidňují a mraky se trhají. ( Mar 4:35-41, Luk 8:22-25). Když jsem to vykládal svým malým dětem, řekl můj synek: "A potom byl hrom vyřízený!" Svítí slunce. Učedníci padají na kolena: "Kdo to je? To není člověk jako my!" Nakonec začínají chápat: je to Bůh, který se stal člověkem!
Dobře to pochopili až po Velikonocích, když Ježíš vyšel živý z hrobu. Přátelé, nevykládám vám žádné pohádky. Neodvážil bych se před vás postavit, kdybych nevěděl, že je to pravda, že v Ježíši, ve zmrtvýchvstalém, k nám přišel živý Bůh.
Ale nejraději ho vidím, jak visí na kříži. Zde je skutečně "Bůh i člověk". Chtěl bych vám ho postavit před oči, jeho, který je sice korunován, ale korunou hanby. Silné paže jsou přibité hřeby. A sklonil hlavu a umřel. "Ó hlavo plná trýzně, běd, ran i soužení!" Podívejte se na něho, postavte se před něj a zeptejte se: "Proč tu visí?" Ptejte se, až najdete odpověď: "Tady mne vykupuje z panství a moci temnosti! Tady mne vykupuje z moci ďábla!" Mohu vám to teď jen načrtnout: pod tento kříž se smíte v duchu postavit, pohlédnout na něj, poznat, uvěřit a přijmout: zde jsem byl vykoupen z moci temnosti, abych se stal svobodným Božím dítětem. Už se nemusíte nechat od ďábla štvát, ale při pohledu na kříž smíte prožít: "Ďábel ztratil svou moc! Ježíš je silnější! Ukřižovaný mne vykoupil, abych byl svobodným dítětem!"
Přestaňte už s tou hloupou problematikou dnešní doby! Začněte si opravdu hledět skutečnosti! Máme a smíme se stát svobodnými Božími dětmi! Bůh nám k tomu dal všechny předpoklady v Ježíši, který byl ukřižován a vstal z mrtvých - pro nás!
Vím, když se mluví o Bohu, je člověku velice nevolno, nepříjemně. Proč? Podívejte se: my všichni jsme na tom podobně jako marnotratný syn, o kterém mluví Bible. Marnotratný syn odešel z domova, opustil otce. Ale daleko od otcovského domu začal být velice nešťastný. Teď by se zase rád vrátil domů k otci, ale má nahnáno, nevěří si. Proč? Protože mezi ním a otcem toho bylo tolik!
A tak je mnoho lidí, kteří se nesetkají s Bohem, protože si v hloubi srdce říkají: "Mezi ním a mnou je toho tolik, že k sobě nepatříme." A mají úplnou pravdu! Jsou přece v moci temnosti, a nemohou mít obecenství s Bohem! Ano, ale copak si myslíte? Když nás Bůh chce vysvobodit z moci temnosti a udělat z nás Boží děti, pak také chce odstranit i to, co je mezi ním a námi! A to udělal na kříži. U něho teď smíme najít odpuštění vin! Ano: ukřižovaný Spasitel dává odpuštění hříchů! To vystihl apoštol Pavel, když řekl: "Bůh nás vytrhl z moci temnosti a přenesl do království milého Syna svého." (Kol 1:13) Ve své přirozenosti jsme takoví, že nás honí ďábel. Ale Ježíš, Boží Syn, nás zachraňuje tím, že nám dává odpuštění hříchů. A proto nám, milí přátelé, Bůh dal čas k tomu, abychom toto vykoupení v Ježíši přijali!
4. O někom, kdo také neměl čas
Ano, ještě jsem docela neskončil. Teď bych vám chtěl vyprávět o muži, který také neměl čas. Dozvídáme se o něm v Novém zákoně. Byl to význačný člověk: římský místodržící. Jmenoval se Felix. Zvláštní jméno. "Felix" totiž znamená šťastný. Felix měl ženu, a ta se jmenovala Drusilla. A měl vězně jménem Pavel. Jednoho dne - měl právě hodně času - navrhl: "Že bychom si trochu poslechli toho Pavla? Pojď také, ženo." A pak jdou do soudní síně. Sedají si s velikou pompou. Po pravé i levé straně stojí legionáři. Potom přivádějí vězně. "Mluv, Pavle, proč jsi uvězněn?" dává Felix slovo svému vězni. A Pavel začíná mocně mluvit. Já bych to chtěl také umět. Je to čím dál vážnější. Najednou je v síni živý Bůh! Pavel mluví o spravedlnosti, kterou má mít každý soudce. Jeho slova zasáhla Felixe do živého. Musí myslet na všecky ty špinavé úplatky, které vzal. A Pavel mluví o zdrženlivosti. Drusilla div nespadne ze židle. Říká si: "Lidi, ten člověk zaspal dobu!" A když Pavel dokonce pokračuje: "Je to Boží vůle!" je jim oběma najednou velice horko. A Pavel mluví dál o Božím soudu, na kterém může být člověk zatracen. Tu Felix vyskočí a říká: "Moment, Pavle! To, co nám říkáš, je opravdu moc hezké. A jistě i velice důležité. Ale teď nemám čas!" A dává ho odvést. (Sk 24:24-25)
Bojím se, že když nemáme čas dovolit Bohu, aby k nám mluvil o spravedlnosti a zdrženlivosti a o svém soudu, je to s námi asi tak jako s Felixem. Je nám tak divně, když cítíme Boží přítomnost, že? Tak raději zůstaneme v prostředí, které nás nerozčiluje. A všecko zůstane při starém!
Není to strašné, když se o něčím životě musí říci: "Vše zůstalo při starém - navždy!"? Je tu Boží Syn a říká: "Aj, nové činím všecko!" (2 Kor 5:17) "Odpouštím minulost. Vykupuji vás svou smrtí do Božího království! Dávám Ducha Svatého, abyste se stali novými lidmi!" - a my říkáme: "Ale ne!" - a všecko zůstává při starém. Jsou křesťané, jejichž křesťanství už dávno umřelo, oni to ještě vůbec nezpozorovali - a vše zůstává při starém. Ach, milí přátelé, přeji vám, aby s vámi to bylo jinak. Přeji vám to nejslavnější, co existuje: aby to právě u vás nezůstalo při starém, aby se v Ježíši všecko obnovilo!
5. O tom, kdo má čas
Nakonec musím říci ještě něco velice důležitého. Pokud nad námi panuje ďábel, jsme uštvaní lidé. Ale vím o někom, kdo pro vás má čas: Ježíš, Spasitel, ten Zmrtvýchvstalý! Ženy si možná naříkají: "Muž pro mne nikdy nemá čas!" Mužové si stěžují: "Žena pro mne nikdy nemá čas!" Rodiče naříkají: "Děti si pro nás nenajdou čas!" A děti si stěžují" "Rodiče si na nás nikdy nenajdou čas!" Ale slyšte" Ježíš má čas! Ježíš pro nás má čas!
To je v poslední době můj - přímo bych řekl - objev. Minulý týden jsem měl několik těžkých problémů, o kterých bych se nechtěl šířit. Ale člověk někdy uvízne v konfliktech dnešní doby. Bylo to se mnou tak zlé, že mi manželka řekla: "Jsi už opravdu nesnesitelný, ještě, že to dovedu pochopit!" Začervenal jsem se - chápete - a utekl jsem do lesa. Tam jsem se ztišil a mluvil se svým Spasitelem: "Pane Ježíši, musím ti povědět celé to svoje trápení..." Všecko jsem mu řekl. A on si udělal čas a nechal si to všecko dopodrobna vysvětlit. Ani jsem se nenadál - a dvě hodiny byly pryč. Potom jsem si otevřel Nový zákon - a co slovo, to Boží odpověď - osobně pro mne! Jak radostně jsem šel domů! Byl to pro mne úplně objev: Ježíš pro mne má čas!
V Novém zákoně je podivuhodný příběh. Na ulici sedí slepý a žebrá. Má takovou velkou dřevěnou lžíci. Když někdo jde kolem, natáhne ji a volá o almužnu. Najednou jde kolem zástup lidí. Slepý si říká: "Co to je? Procesí nebo vojsko?" Nakonec se ptá a kdosi na něho zakřičí: "Ježíš jde kolem!" Tu se v nitru slepého rozjasní. O Ježíši už slyšel, ano, věří, že je to Boží Syn. A tak začíná křičet: "Ježíši, Boží Synu, pomoz mi! Ježíši, Boží Synu, smiluj se nade mnou!" Lidé znervózní a říkají: "Nekřič tak! Chceme slyšet, co říká Ježíš!" Ale slepý volá dál: "Ježíši, Boží Synu, smiluj se nade mnou!" Ano, křičí stále víc. Teď se lidé rozzlobí a hrozí: "Jestli nebudeš ticho, dostaneš pár facek!" Hrozící lidská masa je něco nebezpečného. Ale slepého nic nezadrží: "Ježíši, Boží Synu, smiluj se nade mnou!" - Víte, kdyby se ptal mne, tak bych mu vysvětlil: "Podívej se, musíš pochopit, Ježíš je na cestě na Golgotu. Jde zemřít za tento svět. Svět jde do záhuby pro svou vinu. A Ježíš vyřeší otázku viny tím, že vezme vinu světa na sebe, aby smířil člověka s Bohem. Potom vstane z mrtvých a přemůže smrt. Tady jde o celé lidstvo. Ty se teď do toho nemůžeš plést." Ale slepý křičí, co mu síly stačí: "Ježíši, Boží Synu, smiluj se nade mnou!" A pak čteme jednu z nejkrásnějších vět Nového zákona: "Ale Ježíš se zastavil..." - "Pane Ježíši", řekl bych, "když mám naléhavou schůzi, tak se přece nenechám nikým zdržovat!" V Bibli stojí: "Ježíš se zastavil a rozkázal ho přivést k sobě." (Luk 18:35-43) Ježíš, který řeší problémy celého lidstva, má čas na slepého žebráka! Takovou cenu má pro něho člověk!
I vy pro něho máte takovou cenu! Myslíte, že na světě je vůbec ještě někdo, pro koho máte takovou cenu? A vy pro něho nemáte čas? To vám musel ďábel pořádně zatemnit mozek!
Jednou jsem slyšel bezvadnou historku. Potápí se loď. Po chodbách běhá stevard a křičí: "Všichni na palubu! Loď se potápí". Běží kolem kuchyně. Tam kuchař klidně peče kuře a říká: "Napřed povinnost!" - a peče kuře! A pak šel i se svým kuřetem ke dnu. A tak mi připadá i dnešní člověk: "Ježíš? - To není aktuální! To mě nezajímá! Nemám čas!" Tak svět spěje bez Ježíše do pekla.
Mám ta to, že nejdůležitější bychom měli udělat nejdříve. A když nám Bůh nabízí záchranu, pak ze všeho nejdůležitější je tuto záchranu přijmout! Přál bych si, abyste se teď postavili pod Ježíšův kříž a mohli s autorem písně říci:
"Komu bych se odevzdat měl? - Tobě, Králi, jenž na kříži mřel! - Dávám ti život, duši dám - a celé srdce vylévám. - Při vlajce kříže dávám slib, - co sluha tvůj a bojovník!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama