3. Nemám čas I.díl

9. února 2006 v 7:50 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
Když jsou lidé zvaní k mým přednáškám" "Přijďte, prosím! Přijďte si poslechnout faráře Busche!", nejčastěji odpovídají: "Nemám čas!"
Stalo se to v lázních. Při jídle jsem sedával proti staršímu muži, se kterým jsem si dobře rozuměl. "To je opravdový požitkář!" myslel jsem si nejednou, když jsem viděl, s jakým potěšením si tento statný muž pochutnává na jídle nebo jak si hoví na slunci a civí do prázdna. Pomalu mne začínalo trápit, že se naše rozhovory točí stále jen kolem povrchních věcí. Možná se ptáte: "A je na tom něco špatného?" Víte, já jsem přesvědčen, že Bůh je veliká skutečnost. Celý můj život se změnil, když jsem poznal, že Bůh udělal něco úžasného: "Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný." (J 3:16) A je strašné, když člověk přejde kolem tohoto Božího spasení jen tak, jakoby nic. Zřejmě to tak bylo i s mým spolustolovníkem. Jak mu bude, až ho Bůh jednou zavolá před svou tvář? Jednou v poledne jsem mu podal knížečku, kterou jsem před časem napsal. "Přečtěte si to, prosím! Je to zkušenost s Bohem. Přivede vás to k vážnému přemýšlení!" A co se stalo? Muž srdečně poděkoval. Potom řekl: "Teď se musím zotavit..., ale doma snad bude čas, abych se na to podíval!" S tím knížečku odložil. Zesmutněl jsem. Více času než tady v lázních nikdy tento člověk neměl. Prostě nechtěl mít čas pro Boha... Je nebezpečné zacházet tak s Bohem. Proto je třeba si o této věci promluvit.
1. Něco pozoruhodného
Proč vlastně nemáme čas? Zde bych vás chtěl nejprve upozornit na jednu věc, se kterou se prostě nedovedu vyrovnat, kterou mi nikdo neumí vysvětlit.
Podívejte se: Když před sto lety chtěl obchodník ze Stuttgartu uzavřít obchod s lidmi v Essenu, musel jet poštovním vozem pět dní tam a pět dní zpátky. To bylo deset dní jízdy. Obchodní jednání trvalo asi dva dny. Padlo na to skoro půl měsíce. Dnes si obchodník jednoduše zatelefonuje, dokonce bez pošty, má přece přímou linku - a tak vlastně ušetřil dvanáct dní. Ale když se teď podívám na obchodníky, žádnému z nich nezbývá dvanáct dní. Naopak! Každý říká: "Nemám čas!" Jak je to možné?
Když jsem ještě jako malý kluk jel k dědečkovi a babičce na Švábskou vysočinu, byla to z Elberfeldu do Urachu úplná cesta kolem světa. Dnes máme expres, kterým tu cestu zvládnete za pět hodin. Tady by měla lidem zbývat spousta času. - Dříve se pracovalo šedesát i více hodin týdně. Dnes pracujeme asi čtyřicet hodin týdně. A nikdo nemá času nazbyt! Jak to?
Nebo! Všechno dnes směřuje k tomu, aby život byl jednodušší. Moje matka si každý den přečetla čtyři kapitoly z Bible a ještě měla čas modlit se za všechny své milé. A to tenkrát nebyly el. pračky a kuchyňské roboty. Měla na starosti osm dětí. A ty neměly nylonové prádlo, punčochy se ještě musely látat. A měla čas přečíst si denně čtyři kapitoly z Bible! Máte na to čas vy? No, nemáte, kde byste ho vzali? Jak je to možné?
Rozumíte, všude je snaha ušetřit čas - a nikdo ho nemá! Dovedete mi to vysvětlit? To je věc - moc jsem se o tom napřemýšlel - která se prostě nedá pochopit. A je tu zcela vážně jen jedno vysvětlení - lidé je sice nechtějí slyšet, ale já o jiném nevím - v pozadí je někdo, kdo nás štve, kdo nás žene! Je tu někdo, kdo dává pozor na to, aby člověk neměl čas, kdo jako krotitel v cirkuse neustále práská bičem a udržuje nás v klusu! A přesně to říká Bible: ano, je tu a jmenuje se ďábel! A teď stojíme před otázkou: existuje vůbec ďábel? Tady vám musím odpovědět: Ano, ďábel, "vládce temnosti", existuje.
Nedávno jsem mluvil s jedním člověkem, a ten mi řekl, že s křesťanstvím už skoncoval. Odpověděl jsem mu: "Jaká iluze! Jste v moci ďábla. Ten skoncoval s vámi!" Nato se zasmál a povídá: "Ďábel! Copak existuje ďábel?"
Zde vypráví Bible jeden příběh. Ďábel přivádí Ježíše na velmi vysokou horu, (Luk 4:5-8) ze které je výborný rozhled. Pak odhrne záclonu - a Ježíš najednou vidí v duchu všechna království světa a jejich slávu. A teď mu ďábel říká: "Všechnu tuto moc a slávu ti dám, neboť je dána mně, a já ji dám, komu chci. Proto, jestliže se mi pokloníš, bude vše tvé." To je jedno z míst Bible, které na mě silně působí, protože Pán Ježíš tu ďáblu neodporuje. Uznává, že ďábel má moc nad světem.
A já vám říkám: člověk je hloupý a slepý, když nevidí, že je moc temnosti! Jak jinak chcete vysvětlit svět? Dotknu se jen několika věcí.
Mám na mysli např. mnohé lidi zotročené vášněmi. Jednou v noci ke mně přišel ředitel jednoho podniku, nalitý jak dělo - rozumíte, vypil hodně alkoholu - ale ještě s dost jasnou hlavou a říká mi: "Pomozte mi. Já nemůžu jinak, já musím chlastat! Otec byl piják. Odkázal mi to. Musím!" Víte, kolik je lidí, kteří v hloubi srdce naříkají: "Musím". Víte, kdo jim to nařizuje? Jen se podívejte na celou bídu naší doby a musíte pocítit, že je tu moc temnosti, jak to říká Bible!
Nebo si vezměte sexuální labilitu dnešní doby. Třeba jeden pán. Má rozkošnou rodinu, hezkou ženu - a najednou uvázne v milostných sítích zaměstnankyně svého podniku. Navštívil jsem ho a řekl jsem mu: "Milý člověče, vždyť si ničíte život, ničíte si rodinu, budete na posměch svým dětem!" Ještě ho vidím, jak tam sedí přede mnou, velký kapitán průmyslu: "Pane faráři, nemohu se toho děvčete zbavit, já to nedokážu!" Kdo tu necítí něco z moci temnosti?
Známý anglický spisovatel S. Maugham napsal tlustou knihu s názvem "O poddanství člověka". Jak strašně jsou lidé podrobeni jedni druhým! Jak jste vy starší poslouchali Hitlera! "Věřil jsem, že 2x2 je 20. Věřil jsem tomu, protože to řekl Vůdce!" Tady přece cítíte moc temnosti, že je ďábel!
Velký německý básník Goethe napsal působivé drama "Faust". Jistě jste všichni vzdělaní, a tak mohu předpokládat, že "Fausta" znáte. Vystupuje tam dívka jménem Markétka. Je to čisté dítě - ale je svedena. Markétku a svou čest chce obhájit její bratr. Dostane se do bitky se svůdci a je přitom zabit. Aby se k ní svůdce mohl dostat, dává Markétka matce uspávací prostředek. Matka na to umírá. A když přijde dítě, Markétka je zavraždí - tak, jak dnes lidé vraždí děti už v těle matky. Jak strašnou vinu na sebe berou! Nakonec tu děvče stojí - matka, bratr a dítě zavražděni. A pak říká tu otřesnou větu: "A přec - všechno, co mne k tomu hnalo - Bože! - bylo tak dobré! Ach, bylo tak milé!" Goethe vůbec nebyl tak hloupý. Vypráví ve "Faustovi", že v pozadí celé věci byl ďábel, ten v tom měl prsty!
Takové příběhy prožívám jako velkoměstský farář neustále. A když za mnou někdo přijde a řekne mi: "Ďábel není," mohu se ho už jenom zeptat: "Člověče, z kterého Zapadákova jste přišel?" - i když to pravděpodobně i tam skáče podle ďáblovy muziky.
Ach, přátelé, že ďábel existuje, jsem poznal i z toho, že dokonce opravdoví křesťané dovedou být strašně slepí k vlastním chybám. Třeba jedna zbožná žena je sobecká až hrůza. Trápí svou snachu jako posedlá, ale nevidí to. Zbožná žena! Vy zbožní, proste Boha, aby vás vysvobodil z moci temnosti.
Podívejte se, svět se nedá vůbec vysvětlit, když člověk nepochopí, že je tu ďábel, že existuje moc temnosti, která na nás naprosto cílevědomě pracuje, která nás drží zkrátka. Proto nemáme vůbec čas. Ďábel se za každou cenu snaží, abychom neměli čas - abychom ani nemohli přemýšlet - nemohli přemýšlet o tom, že existuje vysvobození z moci temnosti! A teď vám musím za druhé povědět něco o tomto vysvobození.
2. Slavná skutečnost
Slavná skutečnost: vysvobození existuje! Ach, přátelé, jak se raduji, mám pro vás tak krásné poselství! Na zábavách vystupují takzvaní komikové. Často uvažuji o tom, co si tito lidé myslí, když se večer ve svém pokoji odlíčí. Je-li takový komik poctivý, musí si říci: "Vydělávám si tím, že vykládám nesmysly a špinavé dvojsmyslné vtipy." Tady se přece musí člověk hnusit sám sobě! Jak jsem šťastný, že mohu mluvit o tak velké a úžasné věci: vykoupení z moci temnosti existuje!
Apoštol Pavel jednou vyjádřil, co to znamená být křesťanem, takto: "Bůh nás vytrhl z moci temnosti a přenesl do království milého Syna svého, v němž máme vykoupení v krvi jeho." (Kol 1:13)
Být křesťanem tedy neznamená být především pokřtěn a konfirmován ani platit církevní poplatky, ale znamená to proměnu života, je to vytržení z moci temnosti a vstup do nového života s novým Pánem!
K tomu vám musím vyprávět příběh, který jsem slyšel od městského misionáře z Berlína. Staral se o člověka, který byl spoután opilstvím. Taková pouta jsou opravdu hrozná. Jednoho dne se misionář dozví, že ten člověk zase strašně pil. Rozmlátil doma nábytek a zbil ženu. Tak tam ten misionář jde. Bylo 5 hod. odpoledne. Muž sedí v kuchyni a pije kávu. Vedle sedí jeho pětiletý synek. Misionář přátelsky pozdraví a ptá se: "Zas to dopadlo špatně?" Muž jen zaskřípe zuby a vyskočí. Beze slova jde do komory vedle a přichází zpět s prádelní šňůrou. Potom začíná - bez jediného slova - přivazovat k židli svého malého synka. Misionář si říká: "Co to znamená? Je ještě opilý?" Ale nechá ho. A ten přiváže chlapce a udělá uzel. Potom na chlapce zařve: "Vstaň!" Chlapec začne plakat: "Vždyť nemůžu!" Tu se opilec obrátí s nevýslovně zoufalým výrazem k misionáři a říká: "Tady vidíte, jak na tom jsem: vždyť já s tím nemůžu přestat! Vždyť nemůžu!" Otřesné: "Vždyť nemůžu!" Nato sáhne misionář do kapsy, vytáhne nůž a řeže - bez ohledu na škodu - přeřezává krásnou novou prádelní šňůru. Pak klidně říká chlapci: "Vstaň!" Chlapec se postaví a misionář se obrací k opilci. "No, prosím," ten odpovídá: "Ano, když přeříznete provaz!" A městský misionář mu říká: "Ano, poslyšte, přišel někdo, kdo přeřezává pouta, která nás drží: Ježíš!"
Na světě je plno lidí, kteří to mohou dosvědčit: - Přišel Pán Ježíš, pouta padají, - okovy smrti se lámou ve dví. - Pán, jenž je zlomil, je tady! - V něm, Božím Synu, je svoboda, - zvedne i tebe z hříchu a hanby: - Přišel Pán Ježíš, pouta padají!
Slavná skutečnost: je tu vykoupení z moci temnosti! A teď vám musím říci to třetí:
... pokračování 3. Nemám čas II.díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama