2. Proč žiji? II.díl

9. února 2006 v 7:47 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
3. Boží odpověď na nejdůležitější otázku
Opakuji: sami od sebe Božími dětmi nejsme - ale jsme na světě proto, abychom se jimi stali. A proto se musí v našem životě něco změnit. K tomu chci svou přednáškou přispět. Nejsem tady proto, abych vás trochu pobavil, ale chtěl bych pomoci několika lidem, kteří otevřou svá srdce - kéž by se to podařilo! - aby jejich život měl smysl.
Nejsme tedy Božími dětmi, nemilujeme Boha, přestupujeme jeho přikázání, nestaráme se o něho, nemodlíme se - nanejvýš, když jsme v tísni, zatáhneme tak trochu za záchrannou brzdu. Klíčová otázka proto zní: "Jak se stanu dítětem živého Boha?" Teď bych vám nejraději rozdal lístky a tužky a zeptal se: "Jak se stát Božím dítětem? - Napište, jak si to představujete." Jedni by řekli: "Tak, že budu dobrým člověkem!" Druzí by řekli: "Přece tak, že budu věřit v Pánaboha!" Ale to všecko je málo. Klíčová otázka zůstává: "Jak se stanu dítětem živého Boha?"
Odpověď na tuto nejzákladnější otázku mi musí být stejně pouze zjevena. Jedině sám Bůh mi může říci, jak mne přijímá za syna nebo dceru. To si nemůže vymyslet ani farář. A Bible dává zcela jasnou odpověď: jedině přes Ježíše! Přátelé, když začnu mluvit o Ježíši, srdce mi začne bít silněji, tep se mi zrychluje, jsem u svého životního tématu. Když se chci stát Božím dítětem, jde to jedině přes Ježíše.
V Bibli je jedno slovo, a to v doslovném překladu zní: "Ježíš přišel z Božího světa na tento svět." (J 3:31-36, J 8:42, J 16:28) Stále se nám vykládá, že biblické vidění světa - nahoře je nebe, dole je země - je staré a překonané. To je hloupost. Nic takového Bible netvrdí, ale říká o Bohu: "Zepředu i zezadu obklíčils mne." (Ž 139:5) To je něco úplně jiného. Rozumíte: kdybych se schoval třeba i pod zem, Bůh je i tam. Biblické vidění světa je - jak se tomu moderně říká - "světový názor dimenzí". Žijeme v trojrozměrném světě, známe tři rozměry: délku, výšku, šířku. Ale dimenzí je víc. A Bůh je v jiné dimenzi, v jiném rozměru. Je docela blízko, na dlaň od nás. Jde s vámi! Viděl vás na vašich bezbožných cestách. Ale my nemůžeme cestu do jiné dimenze prolomit. Může ji prolomit jen Bůh. A on ji prolomil a přišel k nám v Ježíši!
V Novém zákoně se dále o Ježíši říká: "Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho." (J 1:11) To je historie evangelia až dodneška: Ježíš přichází - a člověk zavírá dveře. "Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho." Tady by vlastně měla být tečka, tím by vlastně Bůh měl celou záležitost s člověkem skoncovat. Ale kupodivu - ještě to pokračuje: "Kteří pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti." (J 1:12) Božími dětmi se tedy staneme tak, že přijmeme Ježíše! Už jste otevřeli svůj život Ježíši? - "Kteří pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti."
Byl jsem mladý důstojník v první světové válce - daleko od Boha, když se to stalo, když jsem na to přišel a otevřel svůj život Ježíši a přijal ho. To převrátilo celý můj život naruby. Ale ani na okamžik jsem toho nelitoval. Kvůli Ježíši jsem musel jít těžkými cestami. Pro Ježíše jsem seděl ve vězení. Hodně jsem pro něho vytrpěl. Ale kdybych měl ještě sto životů, od prvního okamžiku, kdy bych byl schopen uvažovat, držel bych se toho slova: "Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti."
Když jsem se stal Božím dítětem, dostal můj život smysl! Je úplně jedno, čím jsem, ať už farářem nebo zametačem, generálním ředitelem nebo zámečníkem, ženou v domácnosti nebo učitelkou - jakmile jsem Božím dítětem, má můj život smysl. To znamená: Ježíše musíte přijmout! Potom jste našli smysl života! Jedině potom!
Je velice zajímavé studovat z tohoto hlediska postavy Nového zákona. Je tu třeba žena, jejíž život byl hrozně nesmyslný - Maria Magdaléna. Jen tak mimochodem se tam o ní říká, že byla posedlá sedmi ďábly! - Musel to být příšerný život, pudový, spoutaný. Maria jeho nesmyslností trpěla. A pak přichází do jejího života Ježíš, Spasitel, Boží syn - a ďábly vyhání. On to dovede! A dělá to! Od této chvíle patří tato žena Pánu Ježíši. Její život už není nesmyslný. Ale pak zažije, že Ježíše ukřižují a on umírá. Přichází na ni strach: "Teď zase začne ten starý nesmyslný život." Ráno třetího dne po Ježíšově ukřižování klečí Maria v zahradě u Ježíšova hrobu a pláče. Když přišla k hrobu, byl prázdný, kamenná deska byla odvalena. Ano, není tu už ani jeho mrtvé tělo. Proto plna zoufalství pláče. Velice dobře této ženě rozumím. Kdybych dnes ztratil Ježíše, znamenalo by to, že se řítím do propasti nesmyslné existence. Rozumím jí: "Spasitel je pryč. Můj život už zase ztratil smysl." A najednou slyší za sebou hlas: "Maria!" Otočí se - a vidí ho - Ježíše, zmrtvýchvstalého. Umím si živě představit, jak po její tváři tečou slzy štěstí, radosti a vítězství: "Rabbóni! Můj Pane!" (J 20:1-16)
Na této ženě je jasně vidět, že k tomu, abychom věděli, proč žijeme, nepotřebujeme žádnou velkou filozofii. I nejprostějšímu člověku je jasné: "Můj život nemá smysl! Proč vlastně žiji?" V okamžiku, kdy Maria Magdaléna přijala Ježíše, je pro ni otázka smyslu života vyřešena, stala se dítětem živého Boha, její život stojí ve světle velikého a hlubokého smyslu.
Proto vás prosím: přijměte Ježíše! Čeká na vás" A až půjdete domů, můžete s ním mluvit. Je vám velice blízko. Bylo by to něco velkolepého, kdyby mnozí z vás poprvé volali k Ježíši: "Pane Ježíši! Můj život nemá smysl! Přijď ke mně jako k Marii Magdaléně!"
Když přijmeme Ježíše, rozhodně dojde v našem životě k velké revoluci: smím se podílet na Ježíšově smrti, aby zemřel starý člověk. Mohu s ním vstát z mrtvých k úplně novému životu - jako Boží dítě. Dává mi svého Ducha, abych najednou jinak myslel a začal mít jiné zájmy. Ale to už prožijete sami. Napřed přijměte Ježíše! Ale řeknu vám rovnou: když člověk přijme Ježíše, dostane novou existenci. Stát se Božím dítětem neznamená jen změnu smýšlení. Je to úplně nová existence.
Ve Westfálsku žil v min. stol. jeden švec jménem Rahlenbeck. Lidé mu neříkali jinak než "bezvadný pastor" a "pietista", protože následování Ježíše bral velice vážně. Byl to silný a požehnaný člověk. Jednoho dne ho navštívil mladý farář. Ranhlenbeck mu říká: "Vaše teologické vzdělání, pane faráři, ještě vůbec nezaručuje, že už jste Božím dítětem. Musíte přijmout Spasitele!" Farář mu odpovídá: "Vždyť já mám Spasitele, v mé studovně visí dokonce jeho obraz." Starý Rahlenbeck mu na to odpověděl: "Jo, na stěně je Spasitel úplně klidný a potichu, ale až ho přijmete do srdce a do života, to bude pozdvižení!"
Přeji vám, abyste zažili to slavné pozdvižení, kdy umírá to staré a my můžeme jako Boží děti chválit nebeského Otce, protože víme, proč jsme na světě: kdy můžeme jako Boží děti ctít nebeského Otce svými činy, slovy a myšlenkami.
Rozumíte, to, co vám tu přednáším, není nějaký náboženský koníček, ani myšlenky nějakého faráře, ale závisí na tom váš život a vaše smrt, váš věčný život a věčná smrt.
Pán Ježíš říká: "Aj, stojím u dveří a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dveře, vejdu k němu." (ZJ 3:20) A říká to i nám. Hle, stojím přede dveřmi tvého života. Otevři! Chci dát tvému životu smysl!"
Jednou za mnou přišel starý horník a řekl mi: "Pane faráři, musím s vámi mluvit!" Měl sedmdesát roků a vyprávěl mi: "Když mi bylo sedmnáct, dostal jsem se jednou do takového evangelizačního shromáždění. Najednou jsem si všiml, že u mne klepe Ježíš. Ale já si řekl: 'Člověče, když to vezmeš vážně a přijmeš ho, všichni kamarádi se ti vysmějí. To nemůžeš udělat'. A vyběhl jsem ven." Potom pokračoval: "Teď mám život za sebou. Zestárl jsem. A teď vím, že jsem žil falešně, protože jsem tehdy Ježíši neotevřel."
Milí přátelé, máme jen jeden život. Proto je otázka, "Proč žiji?" životně důležitá. Bůh na ni odpověděl naprosto jasně a zřetelně v ukřižovaném a zmrtvýchvstalém Ježíši. A teď stojí Ježíš před vašimi dveřmi a klepe. Otevřete mu svůj život - a nebudete nikdy litovat!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama