17. Co má člověk ze života s Bohem? II.díl

16. února 2006 v 11:43 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
2. Jak život s Bohem získat?
Často mi lidé řekli: "Faráři Buschi, vy jste vlastně šťastný člověk. Máte něco, co já nemám." Na to odvětím: "Neplácejte! Vy to můžete mít také! Ježíš je tu i pro vás. A pak přijde otázka: "Ano, jak tedy získám život s Bohem?" Bible na to odpovídá přesně a jasně jedinou větičkou: "Věř v Pána Ježíše Krista!" (SK 16.31)
Kdybych vás tak jen mohl přivést k této víře. K tomu vám musím napřed vysvětlit, co to vlastně je "věřit". Tolik lidí má o víře naprosto nesprávné představy. Někdo se třeba podívá na svoje hodinky a řekne: "Je přesně 7:20, to vím jistě." Druhý, bez hodinek, řekne: "Věřím, že je 7:20." A podle toho lidé usuzují, že "věřit" znamená tak nějak vědět, ale ne moc jistě. Není to tak? Co znamená "věřit", když Bible říká: "Věř v Pána Ježíše Krista!"? Chtěl bych vám to vysvětlit na jedné příhodě.
Jednou jsem přednášel v Oslu, hlavním městě Norska. V sobotu ráno jsem chtěl letět zpátky, protože druhý den jsem už měl mluvit na velkém shromáždění ve Wuppertalu. A už začátek byl na levačku: letadlo mělo hodinu zpoždění kvůli mlze. Konečně nastupujeme ve směru na Kodaň, kde jsme měli přestupovat. Když už jsme nad Kodaní, pilot najednou změní směr a letí do Švédska. Z reproduktoru nám sděluje, že Kodaň je v mlze, takže tam nemůžeme přistát. Letíme do Malmö. Ani za nic jsem nechtěl do švédského Malmö. Chtěl jsem do Düsseldorfu. Měl jsem přece mluvit ve Wuppertalu! Nakonec tvrdě dosedáme v Malmö a vidíme, celé letiště je plné, stále přistávají nová letadla. Všechna letěla sem, protože je to jediné letiště, které je bez mlhy. Nebylo si ani kam sednout. Spřátelil jsem se s jedním rakouským obchodníkem. Všechno se vyptávalo, nadávalo, reptalo a brblalo, jak už to v takových situacích bývá. Najednou slyšíme z reproduktoru: "Nyní poletí jedno letadlo na jih. Nevíme, zda přistane v Hamburku, v Düsseldorfu nebo ve Frankfurtu. Ale kdo chce na jih, může nastoupit." Vedle křičí nějaká paní: "Do toho nenastoupím, mám strach." Říkám jí: "Milá paní, to nemusíte, klidně zůstaňte venku." A můj Rakušan říká: "Takový bludný Holanďan, ani neví, kde přistane!" Trochu mě znejistěl. Vtom jde kolem pilot v modré uniformě. Vidím jeho tvář: je smrtelně vážná, naprosto soustředěná. Bylo na něm vidět: ten ví, co je zodpovědnost! Není to pro něho žádná legrace! Povídám svému rakouskému příteli: "Člověče, tomu se můžeme svěřit! Pojďte, nastoupíme. Není to žádný větroplach!" A tak jsme nastoupili. Od okamžiku, kdy jsme vstoupili oběma nohama na palubu letadla a dveře se zavřely, byli jsme vydáni tomuto člověku do rukou. Ale důvěřovali jsme. Svěřil jsem mu svůj život. Přistáli jsme ve Frankfurtu a trvalo to celou noc, než jsem se dostal domů. Ale dosáhl jsem cíle! A to znamená "věřit!" Věřit znamená: svěřit někomu svůj život.
Jak získám život s Bohem? "Věř v Pána Ježíše Krista!" (Sk 16:31) Rád bych to řekl takto: Nastup k Ježíši! Rozumíte, když jsme nastupovali do toho letadla, měl jsem pocit, že můj Rakušan by rád zůstal jednou nohou na pevné zemi. Ale to nešlo. Buď mohl zůstat venku - nebo se svěřit pilotovi i s chlupama. Tak je to i s Ježíšem. Nemůžeme žít jednou nohou bez Ježíše a druhou nastoupit k němu. Tak tedy: to nejde! Víra v Pána Ježíše Krista, život s Bohem existuje jen tehdy, když to s ním risknu úplně. Musím mu říci: - "Vezmi, Pane, vše, co mám, - život svůj ti vydávám."
A teď se ptám: komu ještě by se měl člověk svěřit, když ne Božímu Synu? Nikdo na světě pro mne neudělal tolik, co Ježíš! Miloval mne tak, že za mne zemřel. A za vás také! Tak jako on nás nikdo nemiloval. A on vstal z mrtvých. Neměl bych tomu, který vstal z mrtvých, svěřit svůj život? Jsme přece blázni, když to neuděláme! Ale v okamžiku, kdy dávám svůj život Ježíši, jsem vstoupil do života s Bohem.
Když jsem to tak rozvedl, musím k tomu ještě něco málo dodat. Hleďte: když dáte svůj život Ježíši a chcete k němu nastoupit, když se mu chcete svěřit, tak mu to přece řekněte! On je tady! Je vedle vás! Slyší vás! Řekněte mu: "Pane Ježíši, dávám ti svůj život!" Když jsem se jako bezbožný a zpustlý mladý chlap obrátil a přijal Ježíše, modlil jsem se: "Pane Ježíši, teď ti dávám svůj život. Nemohu ti slíbit, že budu dobrý, na to mi musíš dát jiné srdce. Mám špatný charakter, ale se vším, co jsem, se ti dávám. Udělej ze mne něco!" To byla hodina v mém životě, kdy jsem oběma nohama nastoupil k Ježíši a předal kormidlo svého života tomu, který mne vykoupil svou krví.
Ale aby se člověk v životě s Bohem dostal dál, musí si - a to říkám znovu a znovu - vzít k srdci tři základní věci: Boží slovo, modlitbu a společenství!
Podívejte se: nemůžete patřit Ježíši a potom už o něm nic neslyšet. Musíte mít Bibli nebo Nový zákon a každý den si v něm čtvrthodinku úplně klidně číst, prostě průběžně. Čemu neporozumíte, to klidně nechte stranou. Ale čím častěji budete číst, tím nádhernější věci se vám odhalí. Mně se přitom často srdce úplně rozšiřuje radostí, že smím patřit tomuto slavnému Spasiteli a zvěstovat ho. Život z Boha můžete nejen mít, ale můžete z něho také dávat dál.
Po první zásadní věci, Božím slovu, přijde druhá: modlitba! Ježíš vás slyší. Nemusíte mu přednášet žádné proslovy. Stačí, když se modlíte jako hospodyně: "Pane Ježíši, dneska je špatný den. Muž má mizernou náladu, děti neposlouchají, mám prádlo, chybí mi dvě stě korun. Pane Ježíši, předkládám ti celou tu šlamastyku. Dej mi přesto srdce plné radosti, protože mám život z Boha. A pomoz mi, abych to zvládla. Děkuji ti, že ti mohu úplně patřit, že se ti mohu úplně svěřit." Rozumíte, Ježíši smím říct všechno, co mám na srdci. Smím také prosit: "Pane Ježíši, dej, abych tě lépe poznával a abych ti stále víc patřil."
Ta třetí věc, která patří k životu s Bohem, je společenství! To znamená: člověk se potom schází s těmi, kteří také chtějí patřit Ježíši. Nedávno mi kdosi řekl: "Chci věřit, ale nemohu z místa!" Radil jsem mu: "Potřebujete se připojit k jiným křesťanům!" Na to namítl: "Ale ti se mi všichni nelíbí!" "Ano," řekl jsem, "ale pak se nedá nic dělat. Když s nimi chcete být jednou v nebi, musíte se to učit už teď. Milý Bůh vám nebude stříhat křesťany podle vaší míry."
Jako mladík jsem znal jednoho bankovního ředitele ve Frankfurtu, starého pána, který mi vyprávěl hodně ze svého mládí. Když udělal maturitu, řekl mu jeho otec: "Tady máš peníze, můžeš procestovat všechna hlavní města v Evropě." Vyprávěl mi: "Věděl jsem, že ve velkoměstech není nic lehčího, než se dostat do hříchu a hanby. Ale já jsem chtěl patřit Ježíši. A proto jsem si přibalil Nový zákon. A každý den, dřív než jsem vyšel z hotelového pokoje, chtěl jsem slyšet hlas Ježíše a mluvit s ním. A kam jsem přišel, tam jsem hledal křesťany. S Ježíšovými učedníky jsem se setkal všude. Nejhorší to bylo v Paříži. Dlouho jsem se vyptával po někom, kdo chce také patřit Ježíši. Nakonec mi řekli o jednom ševci: 'ten čte Bibli!' Tak jsem šel k němu: 'Znáte Ježíše?' Ševcovy oči jen zářily. Tak jsem se zeptal: 'Budu k vám chodit každé ráno, aby jsme se modlili, smím?'" Tak důležité pro něj bylo to třetí, společenství s těmi, kteří chtějí být opravdovými křesťany.
Tak toto jsem musel vysvětlit nejdříve: Od té doby, co přišel Ježíš, není život s Bohem žádný přelud. A jak získám život s Bohem? - "Věř v Pána Ježíše Krista!" (Sk 16:31) - A teď se dostávám k vlastní otázce:
1. Co má člověk ze života s Bohem?
Kdybych vám měl vykládat, co všechno má člověk ze života s Bohem a z obecenství s Ježíšem, nebyl bych hotov ani o vánocích a ještě ani dlouho potom. Tolik máme ze života s Bohem!
Nezapomenu, jak mi řekl můj otec, když ve svých padesáti třech letech umíral - byla to jeho poslední slova: "Ty, Wilhelme, řekni všem mým přátelům a známým, jak šťastného a blaženého mne učinil Ježíš - v životě i v umírání." Víte, když někdo leží v útrapách smrti, pak moc nepovídá. To člověku zajde chuť na fráze. A když někdo bojuje o poslední dech a vyznává: "...jak šťastným a blaženým mne udělal Ježíš - v životě i v umírání," tak to člověku proniká až do morku kostí. Jak bude vypadat vaše umírání?
Když jsem byl ještě mladý farář, stala se v Porúří pěkná příhoda. Na velkém veřejném shromáždění jeden učený člověk dvě hodiny dokazoval, že žádný Bůh neexistuje. Vyklopil tam celou svoji učenost. Sál byl plný lidí. Nad nimi mračna tabákového dýmu. Nešetřilo se souhlasným pokřikem: "Hurá, žádný Bůh není! Můžem si dělat, co chceme!" Když řečník po dvou hodinách skončil, vstal předsedající a řekl: "Zahajuji diskusi. Kdo chce něco říci, ať se přihlásí." Samozřejmě nikdo k tomu neměl odvahu. Každý si myslel: "Takovému vzdělanému člověku se teď nedá odporovat." Jistě tam byli mnozí, kteří s ním nesouhlasili, ale kdo by se odvážil jít dopředu na pódium, když tam sedělo tisíc lidí a řvalo souhlasem! Ale přece! Někdo se hlásí. Vzadu, stará babička: "Chtěla bych něco říct." - "No, pak ale musíte dopředu." - "Ano!" říká babička. "Žádný strach." Statečná žena. Bylo to kolem r. 1925. Jde dopředu a začne: "Pane řečníku, teď jste mluvil dvě hodiny o své nevěře. Dovolte mi, abych teď mluvila pět minut o své víře. Chtěla bych vám říci, co pro mne udělal můj Pán, můj nebeský Otec. Podívejte se: když jsem byla mladá žena, stalo se mému muži na šachtě neštěstí a přinesli mi ho domů mrtvého. Zůstala jsem sama s třemi malými dětmi. Sociální podpory tehdy nebyly skoro žádné. Jak jsem tam stála u mrtvoly svého muže, mohla bych si zoufat. A podívejte se: tu mne můj Bůh začal těšit tak, jak mne nemohl potěšit žádný člověk. Co mi říkali lidé, to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Ale on, živý Bůh, mě potěšil! A pak jsem mu řekla: 'Pane, teď musíš být otcem mých dětí!' Často jsem večer nevěděla, kde zítra vezmu peníze, abych mohla nasytit děti. A tak jsem zase řekla svému Spasiteli: 'Pane, ty přece víš, jak bídně na tom jsme. Pomoz mi.' A pak se stará paní obrátila na řečníka: "Nikdy mě nenechal na holičkách, nikdy! A Bůh udělal ještě víc. Poslal svého Syna, Pána Ježíše Krista. Ten za mne zemřel a vstal z mrtvých a očistil mne svou krví ode všech hříchů. Teď jsem už stará žena. Brzo umřu. A podívejte se: on mi dal jistotu v naději věčného života. Když tady zavřu oči, probudím se v nebi, protože patřím Ježíši. To všechno pro mne udělal. A teď se ptám vás, pane řečníku, co pro vás udělala vaše nevěra?" Řečník vstává, poklepe babičce na rameno a říká: "Takové staré paní přece nebudeme brát víru. Pro staré lidi je víra docela dobrá." Teď jste ale měli vidět tu starou paní. Energicky to smetla se slovy: "Ne, ne, takhle mě nedoběhnete! Položila jsem vám otázku, pane řečníku, a vy mi máte odpovědět! Co pro mě udělal můj Pán, jsem vám řekla. A teď mi řekněte vy, co pro vás udělala vaše nevěra!" - Velké rozpaky. Babička byla chytrá žena...
A když je dnes evangelium ve světě napadáno ze všech stran, pak se ptám, co vlastně ze své nevěry máte? Ostatně nemám dojem, že tito lidé mají v srdci pokoj a jsou přitom šťastni.
Co má člověk ze života s Bohem? Řeknu vám to úplně osobně. Kolikrát bych svůj život neunesl, kdybych neměl v Ježíši pokoj s Bohem! Byly hodiny, kdy jsem si myslel, že mi pukne srdce. Dnes jsem slyšel, že tady v sousedství se stalo hrozné neštěstí, které hluboce zarmoutilo dvě rodiny. Auto jim přejelo děti. Jak rychle na nás může přijít něco těžkého, kde je člověk najednou se všemi velkými slovy v koncích, kde jenom vztahuje ruku do temnoty a ptá se: "Copak tu není nikdo, kdo by mi pomohl?" V těžkých chvílích života se ukáže, co máme v Ježíši! Když jsem se oženil, řekl jsem své ženě: "Milá, přál bych si mít šest synů a rád bych, aby hráli na pozouny." Představoval jsem si to velice pěkně - měl bych doma vlastní pozounový sbor. Nu, narodilo se nám šest dětí, čtyři pěkné dcerky a dva synové. Ale syna už žádného nemám. Oba mi Bůh strašným způsobem vzal. Napřed jednoho a potom ještě i druhého. Myslel jsem si, že se přes to nedostanu. Jako farář mladých jsem přece celý život pracoval s mladíky - a moji vlastní hoši... Ještě vím, že když přišla zpráva o smrti obou hochů, bylo mi, jako by mi někdo vrazil nůž do srdce. A teď přicházeli lidé a utěšovali mne. Ale jejich slova mi nepronikla do srdce, nebyla nic platná. Byl jsem přece farářem mladých a věděl jsem: "Dnes večer musím za svou mládeží. Sto padesáti mladým hochům mám zvěstovat radostné Boží slovo." A moje srdce krvácelo! Tak jsem se zamkl, padl jsem na kolena a modlil se: "Pane Ježíši, ty žiješ, ujmi se mě, ubohého pastora." Potom jsem otevřel svůj Nový zákon a četl: Ježíš říká: "Pokoj svůj dávám vám!" (J 14:27) Věděl jsem: co slíbil, to jistě dodrží. A tak jsem ho prosil: "Pane Ježíši, nechci teď rozumět, proč jsi mi to udělal, ale dej mi svůj pokoj. Naplň mé srdce tvým pokojem!" A on to udělal! On to udělal! To vám tady dosvědčuji.
A také vy ho budete potřebovat, když už nebude nikoho, kdo by vás mohl potěšit. To je slavné: když už žádný člověk nemůže pomoci, znát Ježíše, který nás na kříži vykoupil svou krví a vstal z mrtvých a smět mu říci: "Pane, dej mi svůj pokoj!" Jako mocná řeka proudí do srdce pokoj, který dává on! To platí i pro nejtěžší hodinu našeho života, když budete umírat. Jak budete jednou umírat? Tam vám už žádný člověk nepomůže. Jednou budete muset pustit i tu nejmilejší ruku. Jaké to bude? Jdete před Boží tvář! Chcete předstoupit před Boha se všemi svými hříchy? Ach, když člověk drží silnou ruku Spasitele a ví: "Ty jsi mne vykoupil svou drahou krví a všechnu vinu odpustil" - potom může blaženě umírat!
Co má člověk ze života s Bohem? Vyjmenuji vám to: Pokoj s Bohem. Radost v srdci. Lásku k Bohu a k bližnímu, takže mohu mít rád i své nepřátele a všechny, kteří mi lezou na nervy. Útěchu v neštěstí, takže mi každý den svítí jasné slunce. Jistotu v naději věčného života. Ducha svatého. Odpuštění hříchů. Trpělivost - mohl bych ještě dlouho pokračovat. To je něco - patřit Spasiteli! Toto bohatství, toto štěstí vám přeji!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriela Mikulecká | E-mail | 2. dubna 2006 v 21:12 | Reagovat

Bylo to hodně poučné a ten text se mi moc líbil myslím si,že to šlo od srdce né jak jiní to napíši a myslí si,že to maj za sebou!!Boha pozná  ten kdo mu otevře srdce.

2 Agony | Web | 7. září 2006 v 17:59 | Reagovat

Co jsem to za lidi???? To není možný! Jste zasleleni sami sebou! nevidíte toho,kdo by vám mohl ukázat pravou cestu! cestu poznání! Už v dobách Adama a Evy vám Bůh sliboval ráj...ale odepřel to,bez čeho bychom nebyli nic-poznání! to Ten Pravý A Jediný Bůh vám v podobě jablka ze stromu poznání dal svobodu volby! Proč žijete jako hloupé ovce a bezhlavě a bez uvažování jdete za svým "pastýřem"? To Satan vám nabízí poznání a radovánky-nikoli na věčnosti-ted' si užívat života!

3 Chilli | 8. září 2006 v 8:40 | Reagovat

Není moc moudrý žít v současnosti a nemyslet dopředu do budoucnosti (věčnosti).

4 jsem | 17. srpna 2007 v 22:37 | Reagovat

Jsem možná bloudící ovce, ale miluji a bůh je přece láska:.............

5 Dana | E-mail | 25. října 2007 v 9:07 | Reagovat

Bůh nám pomáhá dnes a denně, nese s námi drobné i těžší příhody, je s námi ve zlém i dobrém, je dobrý, spravedlivý a je tu pro nás. Je v neštěstí i štěstí a je to jeho láska, která nám dává vše co máme. Co máme, je od Boha a jestli někdo řekne jsem nešťastný, pak zbývá jen prosit Boha o pomoc, předkládat mu naše prosby a on pomůže, třeba ne hned, ale pomůže. Věřte, nikdy nenechá člověka, který mu věří na holičkách. Proto mějte v srdci Boha a pak vám nic nechybí, jeho láska stačí....

6 Dítě | E-mail | Web | 5. ledna 2008 v 3:26 | Reagovat

Skoda ze nemam rad ty biblicke veci.

7 Chilli | 5. ledna 2008 v 10:29 | Reagovat

Dítě: Ježíš není žádné náboženství, žádné tradice, dodržování zákona, ale prostě jenom osoba, která se s Tebou chce přátelit ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama