17. Co má člověk ze života s Bohem? I.díl

16. února 2006 v 11:42 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
Toto je poslední přednáška faráře Busche, kterou měl 19. června 1966 v Sassnitzi na Rujaně. Na zpáteční cestě z této evangelizace ho Bůh 20. června 1966 povolal k sobě./
Naše téma zní: "Co má člověk ze života s Bohem?" Mohli bychom se také zeptat: "Vyplatí se být křesťanem?" K tomu musím říci jedno slovo z Bible. V epištole Efezským stojí: "Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, který požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu." (Ef 1:3) Toto slovo mluví nádherně o bohatém požehnání, které mají křesťané v Ježíši. Ale dříve, než se dostanu k tomu, a tím i k vlastnímu tématu, musím napřed objasnit některé základní věci. Nejprve chci říci toto:
1. Život s Bohem není žádná iluze!
Ano, život s Bohem není fantazie, není to žádný přelud! Vysvětlím vám to.
Takový farář ve velkoměstě mívá různá zajímavá setkání. Tak třeba nedávno jsem potkal na ulici jednoho mladíka a říkám mu: "Člověče, co by z tebe mohlo být, kdyby tvůj život patřil Bohu!" - "Ale, faráři Buschi," vysvětluje, "nevznášejte se v oblacích!" Znáte ten výraz? Chtěl tím říci: "Zůstaňte oběma nohama na pevné zemi. Žádný Bůh přece není." Já na to: "Člověče, to je ta největší novina, co slyším!" A on mi říká: "Dávejte pozor! Víte, lidé se dříve cítili vůči přírodním silám bezmocní. A tak si představovali cosi jako mocné síly, které by jim mohly pomoci. Jedni tomu říkali Alláh, druzí Bůh, třetí Jehova, čtvrtí Buddha, pátí... a nevím co ještě. Ale mezitím se přišlo na to, že to všechno je jenom fantazie a že nebe je prázdné." Takový krásný proslov měl. Když skončil, odvětil jsem mu: "Ale můj milý, vždyť ty neznáš Ježíše!" - "Ježíš?" ptá se. "Ježíš! Vždyť to je také jeden ze zakladatelů náboženství." - "Ale ne, chyba lávky." vysvětluji mu. "To je hrozný překlep, můj milý. Povím ti, kdo je to Ježíš. Dokud totiž nepoznám Ježíše, nevím vůbec, že Bůh žije. Bez Ježíše bychom o Bohu nic nevěděli." A potom jsem mu vysvětlil, kdo je Ježíš.
Kdo je Ježíš? Chtěl bych vám to vysvětlit na jednom příkladu. Podívejte se: v životě jsem hodně zkusil. Tak jsem byl také víckrát ve vězení - ne za to, že bych kradl, ale pro víru. Za třetí říše neměli nacisté takové faráře mladých nijak v lásce, a tak mě zavírali do hrozných vězení. Jednu vazbu jsem strávil ve zvlášť odporném vězení. Celá budova byla z betonu a stěny byly tak tenké, že bylo slyšet, když dole někdo zakašlal nebo když ve třetím patře někdo spadl z postele. Slyším, jak do vedlejší cely přivádějí nového člověka, také vězně tajné státní policie. Ten člověk musel být příšerně zoufalý. Slyšel jsem ho v noci přes tenkou stěnu plakat. Slyšel jsem, jak se převaloval a sténal. Je to strašné, když muž pláče. Během dne jsme nesměli na pryčně ležet. Slyšel jsem, jak chodí sem a tam, dva a půl kroku sem, dva a půl kroku zpět - pobíhal v těsné cele jako zvíře v kleci. Mnohokrát jsem ho slyšel sténat. A já jsem měl ve své cele Boží pokoj! Víte, do mé cely přišel Ježíš! A když jsem slyšel, jak si ten muž vedle zoufá, říkal jsem si: "Musím k němu, musím s ním mluvit." Řekl jsem dozorci, že vedle je člověk, který si zoufá a já jsem farář a chtěl bych s ním mluvit. Dozorce se zeptal a vrátil se: "Zamítnuto!" A tak jsem toho muže vedle nikdy nespatřil. A přece byl na dlaň ode mne. Nevím, jak vypadal, jestli byl mladý nebo starý. Cítil jsem jen jeho příšerné zoufalství. Dovedete si to představit? Mnohokrát jsem stál proti té stěně a říkal si: "Kdybych tak mohl tu stěnu prorazit a dostat se k němu." Ale rozbít jsem ji nemohl, i kdybych do ní bušil sebevíc.
A teď dávejte dobrý pozor. Ve stejné situaci jako já tehdy je živý Bůh, Stvořitel nebe a země. My jsme uzavřeni do viditelného trojrozměrného světa. Bůh je docela blízko. Bible říká: "Obklíčils mne ze všech stran." (Ž 139:5) Bůh je na dlaň od nás. Ale mezi ním a námi je zeď jiné dimenze. A teď k Božímu sluchu doléhá všecka bída tohoto světa. Bůh slyší proklínání zahořklých, pláč osamělých srdcí, bolest těch, kdo stojí nad hroby, vzdechy těch, kdo trpí bezpráví. To všecko proniká k Božímu srdci, jako ke mně pronikalo zoufalství toho muže ze sousední cely. A teď pomyslete: Bůh mohl udělat to, co já nemohl - jednoho dne prorazil stěnu, která je mezi ním a námi, a vstoupil do našeho viditelného světa - ve svém Synu Ježíši, Božím Synu, přišel Bůh k nám, do vší bídy a špíny tohoto světa! A od té doby, co jsem poznal Ježíše, vím, že Bůh žije. Říkám vždycky: Od té doby, co přišel Ježíš, je popírání Boha nevědomost.
O tomto Ježíši teď musím mluvit. Nejraději bych na svých přednáškách vyprávěl příběhy o Ježíši, ale pak by nám večery nestačily na tak velkou a slavnou látku. Tedy: Ježíš se narodil v Betlémě, vyrostl a stal se z něho muž. Navenek na něm nebylo vidět nic z Boží slávy, a přece: lidi to k němu táhlo. Cítili: v něm k nám přichází Boží milost a láska!
Země Kanaán, kde Ježíš tehdy jako příslušník izraelského národa žil, byla obsazena cizími vojsky, totiž Římany. Velitelem městské posádky v Kafarnau byl římský setník. Víte, Římané věřili všeobecně v mnoho bohů, ale ve skutečnosti v žádného. A tomuto římskému setníkovi na smrt onemocněl jeden jeho služebník, kterého měl velice rád. Dal zavolat několik lékařů, ale žádný mu nemohl pomoci. Začíná mu být jasné: "Ten mi umře!" A pak ho napadá: "Slyšel jsem už tolik o tom Ježíši. Nemohl by ten pomoci? Půjdu k němu!" A tak se vydává tento úplně nevěřící člověk, pohan, za Ježíšem a prosí ho: "Pane Ježíši, mám nemocného sluhu. Nemohl bys ho uzdravit?" - "Ano," odpovídá Ježíš, "půjdu s tebou." Setník mu na to říká: "Ale to přece není vůbec třeba, abys chodil se mnou. Když já dám nějaký rozkaz, je okamžitě proveden. I tobě přece stačí jenom slovo - a můj sluha bude zdravý." Jinými slovy tento pohanský římský setník říká: "Ty můžeš udělat nemožné! Ty jsi sám Bůh!" Tu se Ježíš otočí a prohlašuje: "Takovou víru jsem v Izraeli nenašel." To znamená: "Takovou víru, jako u tohoto ateisty, jsem nenašel v celé církvi." Rozumíte, tento pohanský setník pochopil, že v Ježíši k nám přišel Bůh. (Luk 7:1-10)
Musíte znát příběhy o Ježíši. Prosím vás, sežeňte si Nový zákon. Přečtěte si Janovo evangelium, potom další evangelia, a tak dále. Jsou to podivuhodné příběhy o Ježíši. Neznám časopis, který by vám mohl dát tak pěkné věci, jaké jsou v Novém zákoně.
Avšak Ježíš, Syn Boží, nepřišel na tento svět jen proto, aby uzdravil nějakého setníkova sluhu, aby dokumentoval a ukázal, že Bůh existuje. Chtěl víc. Přišel smířit člověka s Bohem!
Podívejte se, mezi námi a Bohem není jen stěna jiné dimenze. Mezi Bohem a vámi, mezi Bohem a mnou se tyčí ještě úplně jiná zeď. A to je zeď naší viny. Už jste někdy lhali? Ano? Tím jste zabudovali mezi Boha a sebe kámen! Prožili jste den bez Boha, den bez modlitby? Ano? Další kámen! Nečistota, smilstvo, krádež a tisíce maličkostí, všechna přestoupení přikázání - pokaždé jsme přidali další kámen! Co jsme se my všichni, jeden vedle druhého, nastavěli na této zdi, dělící lidi od Boha. Ale Bůh je svatý! Rozumíte, řeknu-li Bůh, vynořuje se zde nevyhnutelně otázka mého hříchu a mé viny. Tato otázka musí být vyřešena. Bůh bere každý hřích smrtelně vážně. (Řím 6:23a) Znám lidi, kteří si myslí: "Jakou musí mít Bůh radost, že v něho ještě věřím!" Ty můj světe! To přece nestačí! Ďábel také "věří v Boha!" (Jak 2:19) Není to určitě žádný ateista. Ten moc dobře ví, že Bůh žije. Ale nemá s Bohem pokoj! Pokoj s Bohem dosáhneme, teprve když je odstraněna zeď hříchu a viny mezi Bohem a mnou! A kvůli tomu přišel Ježíš. On zbořil zeď naší viny! Proto se dal za nás přibít na kříž! Věděl: někdo musí nést svatý Boží soud nad hříchy - buď lidé, nebo já. Rozumíte: já, nebo Ježíš! A pak on, nevinný Syn živého Boha, Ježíš Kristus, nesl můj soud! A také váš!
Teď bych vám chtěl vykreslit Ježíše na kříži přímo před očima. Tento obraz je pro mne nejdražší na světě. Zde visí ten, skrze koho Bůh rozbil tu stěnu a přišel do bídy světa. Zde visí ten, o němž Bible říká: "Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás." (IZ 53:6) Tady visí ten, kdo nese na svých ramenou tíhu kamenů vin - kamenů našich vin. Tady visí ten, který dělá, co nemůže žádný z nás: odklízí kameny našich hříchů! Musíte si o tom přečíst v Bibli sami. Zde na kříži se to stává skutečností: "kázeň pokoje našeho na něj vložena." (IZ 53:5)
Dovolte mi, abych to vysvětlil ještě jinak. Mám přítele, se kterým si zajdu na oběd. Potom přijde účet. "Někdo musí zaplatit." Buď já, nebo můj přítel může zaplatit za mne. Chápete, někdo zaplatit musí! Za naši vinu před Bohem, za všechny naše hříchy a přestoupení musí někdo zaplatit. Buď věříte Ježíši, že za vás zaplatil on - nebo musíte zaplatit jednou sami! Ale za každou vinu se musí zaplatit! Podívejte se: proto je pro mne Ježíš tak důležitý! Jeho se držím, protože za mne zaplatil!
A teď tento Ježíš nezůstává v zajetí smrti. Ne! A to je úžasné! Třetího dne po jeho smrti tu stál jeden muž a byl hluboce zamyšlen. Přemítal: "Ano, co je teď vlastně s Ježíšem! Teď je mrtvý. Viděl jsem, jak ho položili do skalního hrobu a přivalili kámen. Byl Boží Syn, nebo nebyl Boží Syn? Ten muž se jmenoval Tomáš. A zatímco stále ještě přemýšlí: "Co je teď s Ježíšem?", přicházejí jeho přátelé a jásají: "Člověče, on žije! Co ještě hledíš tak smutně? On žije!" - "Kdo žije?" - "Ježíš!" - "To přece není možné!" - "Ano, viděli jsme prázdný hrob, můžeme to dosvědčit, ba odpřisáhnout. A - setkal se s námi!" - "Copak je to možné," uvažuje Tomáš, "aby někdo vstal z mrtvých? Ale, jestli je to pravda, tak je to Boží Syn a Bůh se k němu přiznal!" Ale Tomáš je skeptický: "Tak často mě v životě převezli. Nevěřím už ničemu, co jsem neviděl." Na cestě sem mi řekla jedna průvodčí, se kterou jsem mluvil o Ježíši: "Věřím už jenom tomu, co vidím." Tak, přesně tak uvažoval i Tomáš. A pak prohlašuje ostatním: "Neuvidím-li sám na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím-li ruku do smrtelné rány, kterou mu zasadili, neuvěřím." A učedníci se mohli úplně umluvit - jako já teď. Tomáš znovu a znovu říká: "Já tomu nevěřím." Za osm dní je znovu se všemi svými přáteli. Najednou tu stojí Ježíš: "Pokoj vám!" A obrácen k Tomášovi říká: "Tomáši, pojď, natáhni sem prst a viz mé ruce, natáhni ruku a vlož do mé smrtelné rány, a nebuď nevěřící, ale věrný!" Tu padá ubohý, sem tam zmítaný pochybovač na kolena a volá: "Pane Ježíši, můj Pane a můj Bože!" (J 20: 24-28) Teď mi rozumíte, když říkám: život s Bohem není iluze! Život s Bohem není přelud! Bůh není něco nejistého jako: "Nějaký Bůh musí být, ale jaký je, to se neví." Ne! To, že život s Bohem existuje, stojí na tom, že Syn Boží přišel, zemřel za mne a vstal z mrtvých. Proto teď mohu mít o Bohu naprosto přesnou informaci.
Jako první předpoklad k našemu tématu "Co má člověk ze života s Bohem?" jsem tedy musel vysvětlit, život s Bohem není žádný klam, žádná iluze! Teď bych chtěl zodpovědět druhou předběžnou otázku, a to:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kostitras | 5. prosince 2006 v 19:41 | Reagovat

ježiši, věčí píčoviny sem nečetl

takže co  mám teda s tím bohem? on jako fakt proráží zdi?

no já sem to pochopil asi takto:

Mezi mnou a bohem je stěna, ale je to j akási spešl, která nejde vidět, ale je tam a dělí nás. Na jedné straně sem já já něco udělám a ta stěna se zširší a co jako?

takže ho mám prosit?

dobře já někoho zabiju, (jo třeba tebe) a pomodlim se jo?

ježiši a bibli sem kousek četl a bylo tam cosi s nevim kolikahlavou obludou a s rytířem, nebo ja nevim co, proste sama realita.

ty vole nesnáším lidi co melou takove kravoviny, zvlast ty co rikaji, že buhh samozrejme není v nebi a nesedí na mraku, ale je v nás a blem blem.

To přece jsem já a né bůh.

Jo a cos to tam mlel s tím satanem, ty věříš i na satana? a to jako že bůh bojuje se satanem, nebo proč se nemaji radi.

a tak teda když bůh láme zdi, tak co dělá satan?

doufám že odepíšeš, a upřímě

jo a taky vyvrat muj nazor jo? ne že sem debil!!!

2 Chilli | 6. prosince 2006 v 20:29 | Reagovat

Autor tohodle článku (knihy) Ti již už asi neodpoví, ale já to zkusím.

- Ano, existuje neviditelná stěna mezi Tebou a Bohem - hřích, což je minutí cíle, ke kterému jsme byli stvořeni: a to být s Bohem v osobním vztahu, jako přátelé, členové rodiny, zkrátka v oboustranné lásce. Ta stěna se dá projít, má dveře, ale otevírají se z druhé strany, a otevírá je Ježíš. Takže to, abych se dostala na druhou stranu udělám jedině tak, že poprosím Ježíše, aby mi ty dveře otevřel (což on udělá vždycky a velice rád).

- Když trávíš čas se svým přítelem (nebo partnerem), máte na sebe určitý vliv a to Tě mění. Stejně je to i v tomto vztahu. Pokud projdu za zeď a mám přístup k Bohu, který je láska, moudrý přítel, kárající otec, pravdivý, milosrdný, spravedlivý .... tak mě to proměňuje. Tak, že už nebudu chtít "zabíjet", lhát, přetvařovat se, ničit se ... . Nejde o to, že mám vždy otevřené dveře, budu si žít za zdí a občas projdu. Jde o to projít a zůstat tam. (viz. článek na tomto blogu:http://weepinka.blog.cz/0604/vzdyt-zije-dobry-zivot)

- Pokud si vytrhneš odstavec z článku dnešních novin, taky Ti to nebude muset dávat smysl a přitom je to realita.

- Bůh samozřejmě je v nebi, nesedí na mráčku, a není samozřejmost, že je v nás. Je všudepřítomný. Ale protože mě stvořil svobodnou, můžu se rozhodnout, zda bude žít i ve mě. Doplnil ve mě volné místo, prázdnotu, kterou jsem cítila před tím, než jsem "prošla" a hledala jsem v něčem uspokojení, které jsem nenacházela. Jsem to pořád já, kdo se rozhoduje, kde budu.

- To, že je na světě zlo nemůžeš popřít. Bůh je dobrý. Je láska. Satan je zlý. Je to bývalý anděl, který si rozmyslel, že už nechce být s Bohem. On chtěl BÝT bohem. Byl pyšný, což mezi něj a Boha postavilo tu zeď. Teď je satan vzteklej a a jeho "prací" je udržet nás na "své" straně zdi.

Děkuji Ti za Tvůj otevřený názor.

3 kostitras | 9. prosince 2006 v 11:51 | Reagovat

co teda nemám bez boha, jako ty dveře, ty samy o sobě jako nic moc asi nepomůžou, takže co mi ten bůh jako dává.

jako lásku to se jako neobejdu bez boha? to ani nemůžu mít někoho rád, dokud mi neotevře vrata?

a anděl tam za těma vratama taky poletuje, nebo co to vubec je?

jo a ještě něco, proč to je bůh a proč to není buddha?

než se narodil, tak to jakemusi chlapovi řekl anděl, s tím taky souhlasíš?, takže anděl umí mluvit? a co když by se ježíš narodil v česku, tak by mluvil česky, ale kdyby se narodil v nevim kde, tak by mluvil třeba hebrejsky.

ja myslim že to sou nesmysly, dyt to je jenom samé obchazení faktů, no šak odepiš, třeba to je jinak, vesmír je nekonečný, to je taky blbost a je to tak

4 Chilli | 9. prosince 2006 v 17:47 | Reagovat

- Co nemáš bez Boha? Jeho samotného. On sám chce být náš Přítel a milující Otec. Chce, abychom přešli „na jeho stranu“ proto, že „naše“ strana je vlastně bořící se balkón. Jeho strana je útočiště, pevný hrad. Přeloženo: Bůh nás miluje tak moc, že poslal Ježíše, aby vyboural do té silné zdi dveře, aby každý, kdo jimi projde, žil věčně v bezpečí a neumřel, až  ten balkón spadne. Můžeš mít rád, můžeš žít „dobrý“ život, i když na větru a dešti, ale k čemu to bude, když máš pod nohama slabou podlahu, která praská?

- Trošku Ti to může přiblížit tento odkaz na tomto blogu:

http://weepinka.blog.cz/0602/je-bible-duveryhodna-i-dil

obzvláště odkaz 6) Proroctví. Zkus to porovnat s buddhismem, hinduismem … ;-).

- Ano, andělé mluví. Narození Ježíše, viz. odkaz nahoře, dle proroctví.

Děkuji Ti za příspěvek tentokrát bez sprostých slov :-).

5 kostitras | 9. prosince 2006 v 18:24 | Reagovat

takže věříš i na posmrtný život?

jak to teda po smrti vypada

jinak si vubec nepřipadam že bych stal na nějaké propadajícíse podlaze, já si myslim že stojim docela pevně(a to nemyslim jenom jako nohama)

6 Chilli | 12. prosince 2006 v 11:07 | Reagovat

Samozřejmě, že věřím na posmrtný život. Tento je jenom příprava na něj. Na tom záleží, jak to bude se mnou po smrti vypadat. Nejkratší vysvětlení konečné fáze: buď nebe (život jenom s dobrem už bez jakéhokoliv zla), nebo peklo (definitivní konec existence veškerého zla). Mezi tím bude ještě soud, kde bude Bůh spravedlivě soudit lidi, kam je přiřadí. Tyto normy, podle kterých bude Bůh soudit jsou dány lidem už teď v Bibli, takže je na každém možnost a zodpovědnost se podle toho rozhodovat.

7 kostitras | 12. prosince 2006 v 21:16 | Reagovat

no tak to je možná hezké, ale není důvod proč bych tomu měl věřit

taky můžu vymyslet že po smrti příjde robot, a oživí mě, ale nikdo mě už neuvidí, jenom až zase někdo zemře ,tak mě uvidí, protože budu jinak neviditelný.

Pak to napíšu do KostiBook-u, že mi to zvěstoval robot, a takže co se řeší?? prostě po smrti bude robot dejte důkaz že ne!

Proč není kostibook svatá kniha??

a o těch normách nás taky poučil taky ten anděl, co se zjevil?, ten toho asi ještě hodně říkal, a ten co to poslouchal musel být genius že si vše zapamatoval.

sory že furt otravuju, ale ja proste vim že o sou kraviny.

a ten posmrtny život, věřit v boha není přelud, jak je tam kdesi napsáno, tak toto podle mě je přelud.

8 StarSky | 28. prosince 2006 v 23:55 | Reagovat

Vy věříte v boha???? Viděli jste ho někdy na vlastní oči ???Neviděli,je to výmysl a když si už myslíte,že nás stvořil a kdo teda stvořil jeho?Bůh dědeček ? Jděte se zahrabat,stvořila nás příroda !!!!!

9 Chilli | 30. prosince 2006 v 12:06 | Reagovat

to kostitras: přeji Ti, aby jsi ten důvod někdy (co nejdříve) našel ;-).

10 Chilli | 30. prosince 2006 v 12:11 | Reagovat

to StarSky:

A Ty jsi viděl někdy na vlastní oči vítr? Vidíš jenom jeho působení.

Boha nikdo nestvořil, On je věčný. On sám stvořil čas.

Stvořila nás příroda? Evoluce? Opravdu jsi tak naivní, nebo o tom vůbec nic nevíš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama