16. Kdy svět zanikne? I.díl

16. února 2006 v 11:41 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
Před časem jsem hovořil s jedním průmyslníkem. Poklepal mi na rameno a řekl: "Pane faráři, to je pěkné, že vedete mládež k dobrému." Odpověděl jsem: "Mám-li být upřímný, pak musím říci, že si od toho moc neslibuji. V Bibli stojí, že srdce člověka je zlé od jeho mladosti. Myslím, že napomínání tu příliš nepomůže. Já bych radši něco úplně jiného." - "Tak co tedy chcete?" - "Rád bych, aby se tito mladí lidé stali vlastnictvím Pána Ježíše a byli pro časnost i věčnost Božími dětmi." vysvětluji mu. Odvětil: "Co to říkáte, zůstaňme přece oběma nohama na pevné zemi." - "A na které zemi vlastně chcete zůstat? Copak jste si nevšiml, že země se pod našima nohama už dlouho kymácí?" Člověk nemusí být ani ředitelem, aby si všiml, že půda pod našima nohama se stala nanejvýš nejistou. Ten strach, který leží na dnešních lidech, spočívá v tom, že každý by chtěl mít jistotu, ale všichni cítí, že nikde není. Jeden si založí bankovní konto ve Švýcarsku, druhý si právě staví bunkr v Bolívii. Někde přece bude jistota! A přesto všichni cítíme, že žádná jistota není. A tak dnes zase naléhavě vystupuje otázka: "Jak to bude se světem dál?" Je to přímo znamení naší doby, že se opět ptáme: "Kdy svět zanikne?" Před několika lety se hrála divadelní hra "Fyzikové". Hra končí tím, že jeden z fyziků dává temnou prognózu: "Nelze zabránit tomu, aby se lidstvo jednoho dne samo nevyhubilo atomovými zbraněmi." A pak se tam doslova říká: "A potom krouží kdesi neustále a bez cíle radioaktivní země." Člověk to přímo vidí před sebou, jak vymřelá, zničená Země krouží bezcílně vesmírem. Už to je pozoruhodné, když moderní spisovatel mluví o zániku světa s takovou krutostí. Já však nevěřím, že to tak dopadne, protože Bible říká něco jiného. Pán Ježíš řekl: "Nepomine pokolení toto, dokud se nestanou všecky tyto věci." (Mar 13:30) Přirozeně je otázka, komu chceme při prognózách budoucnosti věřit.
Existují dvě nelegální metody, jak se ujistit o tom, co bude. Tu první mistrně ovládal Joseph Goebbels. Spočívá v tom, že si o budoucnosti jednoduše něco vymyslím. Ještě ho slyším, jak říká: "Do pěti let budou německá města krásnější, než kdy předtím." Tato metoda tedy spočívá v tom, že si na mlhu, která mi zahaluje budoucnost, promítnu svá vlastní přání. Mistry této metody jsou takzvaní "svědkové Jehovovi." V r. 1925 visely na všech rozích plakáty: "Milióny dnes žijících lidí nezemřou." Toto heslo pochází od "Vážných badatelů Bible." A potom se umíralo jako nikdy předtím v dějinách lidstva. Prostě si o tom, co bylo před nimi, něco pěkného vymysleli. Později si změnili jméno z "Vážných badatelů Bible" na "svědky Jehovovy". A teď si pravděpodobně vymýšlejí zas něco jiného.
Jiná nelegální metoda spočívá v tom, že si necháme radit od věštců. Ničemu z těchto věcí nerozumím. A také jim vůbec nechci rozumět, ničemu z toho věštění, spiritismu, kyvadel, vykládání z karet a kdovíčeho ještě. Rád bych vám řekl, proč o tom nechci nic vědět. V mojí Bibli stojí několikrát asi toto: "Takto praví Hospodin: duše, která by se dotazovala věštců, vykladačů znamení a hvězdopravců, vyhlazena bude z lidu mého." (3 Moj 20:6) A protože mi nesmírně záleží na tom, abych byl spasen a patřil do Božího lidu, budu se varovat, abych se do těchto věcí pouštěl. A jestliže jste se do toho zapletli, pak vás - pro spásu vaší duše - prosím: vyhledejte si tichý koutek, vzývejte Ježíše, vyznejte mu tento hřích a proste ho za odpuštění!
Já se rozhodl důvěřovat Božímu slovu v Bibli. Za prvé proto, že očividně nese pečeť pravdy. A za druhé, muži Bible říkali: "Takto praví Hospodin." Existuje tedy pravá cesta, jak se dozvědět něco o budoucnosti: Bible s námi mluví o budoucnosti.
Když vyvrcholila poslední válka, zakázalo mi gestapo veřejně mluvit. Nesměl jsem už cestovat na přednášky. Měl jsem dovoleno mluvit už jen v Essenu. A ačkoliv jsem měl každý večer v nějakém sklepě biblickou hodinu, zbývalo mi stále ještě hodně času. Využil jsem jej k tomu, abych si pořádně prostudoval "Zjevení Jana", poslední knihu Bible. Přitom jsem pochopil: "Vždyť tato kniha je nesmírně aktuální!" A řekl jsem si, že něco, co jsem se z toho naučil, předám dál.
Teď bych vám chtěl ukázat, co říká Bible naprosto přesně o budoucnosti.
1. Ježíš přijde
To říká Bible naprosto jasně: očekávání křesťanů se soustřeďuje na velkou událost, kdy opovrhovaný Ježíš Kristus znovu přijde ve slávě! Když odcházel do nebe, stáli tam jeho učedníci a dívali se za ním, jak zmizel v jiné dimenzi. "Oblak jej vzal od očí jejich," je psáno. (SK 1:9-11) A pak náhle stojí po boku učedníků dva Boží poslové a praví: "Tento Ježíš přijde znovu právě tak, jak jste ho viděli odcházet!" Ježíš přijde znovu. Pán Ježíš pronikne jednoho dne ve slávě z Boží dimenze do našeho trojrozměrného světa. To je naděje křesťanů.
Musím vám teď vyprávět, jak se mi toto poněkud cizí poselství stalo úplně jasným. Je to dnes asi 35 let, co jsem jako mladý farář přišel do hornické čtvrti v Essenu. Stál jsem tam mezi asi 12 000 horníky. Mé poselství nikoho nezajímalo. Uprostřed čtvrti bylo velké pusté náměstí obklopené činžáky. V jednom jeho rohu zůstal malý domek, kde jsem si zřídil sálek a začal biblickou hodinu. Poznenáhlu přicházeli lidé: pár horníků, komunisté a volnomyšlenkáři, kteří si chtěli poslechnout, co jim asi tak má ten kněžour co říci, pár matek, hrstka dětí, tři výrostci. Přesto bylo komické, že toto malé shromáždění pobouřilo celou čtvrť. Nakonec to bylo tak, že nás pokaždé rušili. Jednou nám rozbili okna. Tak jsme před ně dali okenice. Podruhé duněly do okenic kameny. Příště hráli přímo přede dveřmi, které vedly do sálu, fotbal s plechovkami, takže nebylo slyšet slova. Jednou udělali před sálem demonstraci a zpívali tam: "Nás nezastraší žádná vyšší bytost, - ani císař, ani tribun, ani Bůh, - a vykoupit se dokážeme sami!" - A my jsme zpívali uvnitř: - "Bůh je láska, moje spása je on!" Jednoho dne to bylo zvlášť zlé. Bylo to, jakoby opravdu vypustili celé peklo. A pak se stalo něco pozoruhodného. Náhle třeskne cosi do dveří a něco těžkého s rachotem dopadne na zem. Říkám si: "Teď hodili bombu." A slyším, jak utíkají pryč. Zastavilo se v nás srdce. Venku zavládl klid. Prudce otvírám dveře a vidím: přede mnou, napůl v kaluži, leží velký železný krucifix. Znám ho. Strhli ho u jednoho katolického domova a mrštili nám jím do dveří: "Tady máte toho vašeho Krista. Do bláta s ním!" Byl temný listopadový večer. Pršelo. A tady, v kaluži, ležel obraz kříže. Stojím a za mnou malý sboreček, třesoucí se strachy. A tady v kaluži leží podoba ukřižovaného Spasitele. Pomyslel jsem si: "Bůh by měl tisíc důvodů ponechat tento svět sobě samému. A přece to nedělá. Posílá svého Syna. A tento Syn dělá něco neslýchaného. Bere naši vinu na sebe a nechává se přibít na kříž. Místo toho, aby teď člověk padl před svým Spasitelem a vzýval ho, vezme jeho podobu a hodí ji do kaluže. Tak plivá člověk do ruky, kterou mu Bůh nabízí ku pomoci." Vzplanul ve mně tlumený hněv. Řekl jsem si: "Co teď Bůh udělá? Teď musí padnout oheň z nebe." Ale žádný oheň z nebe nespadl. Déšť šuměl. A podoba ukřižovaného Spasitele ležela v kaluži. Zdálky jsem slyšel uštěpačný smích. To se posmívali mně. Ale pak mi napadlo: "Bůh to tak nenechá, aby se posmívali Synu, který umíral za svět. Přijde den - a je to úplně logické - kdy tento svět, který jím pohrdal, musí uvidět, že on byl jedinou šancí pro nás lidi a že on je králem světa. Přijde znovu ve slávě." Když jsem tam stál se svým sborečkem, poprvé mně opravdu potěšilo poselství: "Ježíš přijde znovu!" Přistoupil jsem ke kazatelně, otevřel jsem 24. kapitolu Matouše, verš 30 a četl: "... a uzří Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou." Od té doby se na to těším.
Vězte, když tak vidím, jak opovrhovaný je můj Spasitel, Spasitel, který zachraňuje ze smrti, který odpouští hřích, který obšťastňuje a vykupuje, pak se těším, že přijde den, kdy z něho spadne plášť opovržení a on přijde znovu ve slávě.
Když jsem poprvé vstoupil do klubu mladých v Essenu, byl na stěně jediný obraz, obraz znovu přicházejícího Ježíše Krista. Můj předchůdce mi vysvětlil: "Ti mladí jsou celý týden ve školách, v úřadech, v továrnách, na šachtách. Když tam vyznávají Ježíše Krista, slyší jen pošklebky a posměch. A když nechtějí hřešit s ostatními, ti se jim vysmívají a napadají je. Pak často klesají na mysli. Když přijdou sem, obraz jim má říci, že Ježíš je vítězem, to je provždy jisté a jeho bude celý svět." Jak slavná je tato velká naděje, jsem prožil ve svém životě. Za třetí říše mě zatkli v Darmstadtu poté, co jsem na velkém shromáždění mluvil o Ježíši. Seděl jsem v autě vedle komisaře SS. Kolem nás stály stovky lidí. Esesák za volantem dostal rozkaz: "Jeď!" Motor nenaskočil. Byl to dobrý vůz, ale motor nenaskočil. Komisař křičel, já seděl jako trestanec vzadu. A pak začne nějaký mladík přes celý dav pronikavým hlasem řvát: "Ježíš je vítězem, - to provždy jisté je, - a jeho bude celý svět. - Když noc jeho smrti - již zaplašilo ráno, - je vše do rukou mu dáno. - Po bitvě kříže, již vybojoval, - na trůnu svém se vlády ujal. - Ježíš je vítězem!" Konečně se auto rozjelo. Říkám komisaři: "Ubohý člověče, vždyť já jsem na vítězné straně!" Schoulí se do sebe a mumlá: "Byl jsem také kdysi v Křesťanském svazu mladých mužů." - "Tak," říkám, "a dnes zatýkáte křesťany? Chudáku, nechtěl bych s vámi měnit." Tak jsme jeli do vězení. Mně se tu však otevřel nový výhled na příchod Ježíše.
Čím je doba temnější, tím důležitější je očekávání na Ježíšův nový příchod. Tento jeho příchod ve slávě bude jeho třetím příchodem na zem.
Poprvé přišel, když se stal člověkem. Tehdy ležel jako dítě v betlémských jesličkách, narozený z Marie. To slavíme o vánocích, víme-li ještě vůbec, o co jde, že Boží Syn se stal člověkem, aby nás učinil Božími dětmi, aby se nám stal bratrem.
Druhý Ježíšův příchod se děje v Duchu - teď, dnes. On řekl: "Hle, stojím u dveří vašeho srdce a tluku. Kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, vejdu k němu." (ZJ 3:20) Víte, proč se evangelizuje? Rádi bychom Pánu Ježíši i vám pomohli, aby teď mohl k vám vejít. V Bibli stojí: Těm pak, kteří jej přijali, dal moc býti Božími dětmi.""(J 1:12) Musíte otevřít své srdce.
A potřetí přijde k nám na tuto zem ve slávě. Podívejte se, je to tak logické. Potom už budeme mít za sebou všechna vládní zřízení: absolutní monarchii, konstituční monarchii, parlamentní demokracii a lidovou demokracii a diktaturu a kdovíco ještě. A uvidíme, že všechny za moc nestály. Pak přece musí přijít Ježíš, můj král, a ukázat, zda umí vládnout on!
2. Co bude příchodu Ježíše předcházet
Bible říká, že dějiny světa půjdou po určitou dobu dál staletími. Ale potom téměř nepozorovatelně začne doba, kdy se dějiny téměř přiblíží svému konci. Pro tuto dobu chci použít výraz, který v Bibli není. Označme tuto dobu jako "poslední dobu."
Bible říká: Přijde doba všeobecné bezradnosti, doba, kdy lidem přerostou problémy přes hlavu. V této poslední době vyjde najevo lidská bezradnost a bezmocnost. Sám Pán Ježíš uvedl čtyři znamení této doby. Říká: Tato doba se vyznačuje politickým chaosem. Ježíš to vyjadřuje takto: "I pozdvihne se národ proti národu a království proti království." (Mat 24:7; Mar 13:8) Ještě jsme nikdy neměli tolik draze placených diplomatů a tolik nákladných konferencí jako v naší době. A ještě nikdy se tak nesmyslně nezbrojilo z národních důchodů jako dnes. Za to by bylo možné postavit města a odstranit bytovou krizi. Místo toho i ten nejmenší stát říká: "Musíme se vyzbrojit." A přece nikdy národy tak netoužily po pokoji. Chceme mír. Žádný nechce válku. Ale každý zbrojí jako šílený. Na tom je patrný politický chaos poslední doby.
Druhé znamení, které Ježíš uvedl, je bezradnost v hospodářské oblasti. Ježíš říká: "Bude hlad po místech a drahota." (Mat 24:7; Mar 13:8) Na zemi se toho urodí dost, aby se všichni mohli nasytit. Ještě nikdy jsme neměli tolik studovaných ekonomů, ještě nikdy neexistovalo tak komplikované světové hospodářství. Přesto podle zpráv OSN více než polovina lidstva není nasycena. Copak bychom nedokázali nasytit lidi v tak civilizované společnosti, která má dostatek zboží? A přece se nám to nedaří. Bezradnost v oblasti ekonomiky roste.
Třetí znamení, které Ježíš uvádí pro poslední dobu, v níž problémy přerůstají lidem přes hlavu, je náboženský chaos. Ježíš to vyjadřuje takto: "I řeknou: Hle, tu je Kristus, hle, tam je Kristus." (Mat 24:5; Mar 13:6)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama