14. Existuje v náboženských věcech jistota? I.díl

15. února 2006 v 9:50 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
No, to je naprosto jasné: v "náboženských" věcech neexistuje žádná jistota. "Náboženství" je věčné hledání Boha. To znamená ustavičný neklid a nejistota. Evangelium je něco úplně jiného. Tady Bůh hledá nás. Proto se raději zeptáme: "Existuje v křesťanství jistota?"
1. Vůči Bohu si dovolujeme neslýchanou nejistotu
Tady musím napřed říci, že my dnešní lidé jsme vlastně směšní. Když ten nejvyrovnanější muž prostě má nějaké bebínko, tak běží k doktorovi a ptá se: "Pane doktore, tady mě to bolí. Co to je?" Člověk chce přesně vědět, na čem je. Nebo jiný příklad: rodina hledá služku. A skutečně se jedna hlásí. "Tak," vykládá paní, "tady máte vlastní pokoj, s televizorem a gramofonem. Jednou týdně je volný den." - "To je hezké," povídá to děvče, "ale chtěla bych vědět, kolik dostanu na ruku." - "No", odpoví paní, "na tom bychom se příležitostně dohodli." - "Ne," odvětí to děvče, "tak to nepřijímám. Chci vědět předem, co si vydělám." Má to děvče pravdu? Ale jistěže má pravdu. Když nastupujete na nějaké místo, nejdůležitější je otázka, kolik tam platí. Chceme vědět, na čem jsme. Pokud jde o peníze, žádnou nejistotu nestrpíme. V každé oblasti chceme vědět, na čem jsme. Jen v té ze všeho nejdůležitější - totiž ve vztahu k živému Bohu - setrváváme v pozoruhodné nejistotě.
Před lety jsem měl shromáždění v Augsburgu v místě, kde bývá posvícení. Tehdy pořadatelé přišli na ohromný nápad: protože v sobotu je večer v zábavních lokálech plno, rozhodli se, že sobotní shromáždění udělají ve dvanáct. O půl dvanácté v noci vyjeli auty a sbírali všecky ty noční bloudivce, kteří vycházeli z lokálů, co se zavírají: číšníky, kteří šli domů, barmanky, které měly už volno. Když jsem ve dvanáct vystoupil na pódium, měl jsem před sebou shromáždění jako málokdy. Mnozí byli lehce stříknutí. Přímo přede mnou seděl jeden tlouštík s napůl rozžvýkaným cigárem. Řekl jsem si: "Jen aby to dobře dopadlo!" A pak jsem začal. Když jsem poprvé řekl "Bůh", zařve mi do toho ten tlouštík: "Ten přece vůbec neexistuje!" Všichni se smáli. Nakloním se a říkám: "Víte to tak jistě, že žádný Bůh není? Víte to stoprocentně?" Nato se poškrábal na hlavě: "No jo, to přesně neví nikdo." Tu jsem se tlouštíkovi zasmál já a říkám: "Ale ano! Já to vím docela přesně!" - "No jo," povídá, "a odkud víte o Bohu něco přesnějšího?" Pak jsem mu vysvětlil, že přes Ježíše mám o Bohu docela přesnou informaci. A najednou bylo ve shromáždění veliké ticho.
Máte jistotu, pokud jde o Boha? Ptám se vás, křesťanů, můžete říci: - "Mohu i přísahat, že vím, - již smazán zápis vin - a zaplacen můj dluh?" A vaše odpověď? "Ano, doufám, že ano!" Je to komické, že ani pohanům, ani křesťanům nevadí, že žijí vůči Bohu v takové nejistotě! Kdybych šel po městě a ptal se: "Povězte, věříte, že je Bůh?", pak by mi odpovídali: "Ano, nějaký určitě bude." Když se ale zeptám: "A patříte mu?", pak bych uslyšel: "To nevím!" Vyrovnaní lidé - a jak neslýchanou nejistotu si tady dovolují!
To také nedávno poznal jeden můj mladý přítel. Je student a o prázdninách si vydělával jako pomocník na stavbě. Jeho spolupracovníci přišli na to, že pracuje v křesťanské mládeži. Začali: "Člověče, ty chodíš do kostela?" - "Ano!" To vyvolalo posměch. "Každou neděli?" - "Ano, každou, jistě." - "A nejsi padlý na hlavu?" - "Ne," říká, "a v týdnu ještě chodím do biblické hodiny." - "Ty musíš být praštěný." A teď do něho začali bít: "Ti kněží jenom ohlupují lidi. Celé křesťanství selhalo, i když na to mělo dva tisíce roků. Bible je strašný nesmysl." Zkrátka, zasypali ho obrovským posměchem. Ale ten je klidně nechal mluvit. Až se vymluvili, povídá jim: "No, když se tak stavíte ke křesťanství, počítám, že jste určitě všichni vystoupili z církve." Najednou všichni ztratili řeč. A pak opáčí jeden: "Co to je: 'vystoupili z církve'? Člověče, já taky věřím v Pánaboha. Děláš, jako bys tu byl křesťan jenom ty. Já jsem taky křesťan. Já taky věřím v Pánaboha." Ostatní se přidávají: "A vůbec, děláš, jako bys byl lepší než my. My jsme také křesťané. My také věříme v Pánaboha." Když skončili, říká můj přítel: "Dobře, tak proč se mi posmíváte?" Odpověděli: "Ale, ty si z nás děláš jenom blázny. S tebou se nedá mluvit!" Rozumíte, vyrovnaní chlapi ze stavby - když se pořádně zpotí, klidně do sebe hodí pár piv - napřed se s velkým rámusem křesťanství posmívají, ale potom řeknou: "Moment, my jsme také křesťané!" Není to otřesné? Vůči Bohu si žijeme klidně v té největší nejistotě. Hned jsme pohané, hned zase křesťané. Nemám pravdu? Bojím se, že v této nejasné nejistotě žije velká většina z vás.
2. Bible mluví o zářící jistotě
Možná se teď udiveně zeptáte: "Ale, faráři Buschi, opravdu má křesťanská víra něco společného s jistotou? Copak není u křesťanství vtip právě v tom, že člověk nic neví a všemu musí věřit?" Nedávno mi jeden člověk zase řekl tu větičku: "Víte, dvakrát dvě jsou čtyři, to vím, ale v křesťanství přece nic nemůžeme vědět, tam jenom musíme věřit." Zde tedy máme představu, že před křesťanskými pravdami musí člověk sbalit rozum do kufru nebo ho odevzdat do šatny - a musí se odvážit věřit něčemu nejistému. To je přesvědčení většiny lidí.
Nebo přede mnou stojí a prohlašuje: "Víte, vy křesťané nejste sami jednotní. Jsou tu katolíci, evangelíci a mnozí jiní. Kdopak má pravdu? Myslím, že sami křesťané jsou přesvědčeni, že křesťanská víra je v podstatě to nejnejistější a nejnejasnější, co existuje." Ale to je ohromný nesmysl.
Podívejte se: co je křesťanství, to se přece dovím jen z Nového zákona. A tam každý řádek přímo září jistotou. Vezměte mi to! Je směšné, že křesťané žijí v takové nejistotě. Ale není to vina křesťanství. Ne! Celý Nový zákon je plný zářící jistoty. Řeknu to krátce: je tu velká jistota, že Bůh žije! Ne nějaká vyšší bytost, ani prozřetelnost, osud nebo nějaký Pánbůh, ale živý Bůh, Otec Ježíše Krista. Odkud to víme? Zjevil se v Ježíši. Teď to vím stoprocentně. Otevřte si Bibli, kde chcete, nepřežvykují se tam náboženské problémy, ale je tu svědectví: Bůh žije! A zjevil se v Ježíši! A člověk, který žije bez Boha, žije pokřiveně, zvráceně, falešně.
A právě tak je tu jistota, že ten Bůh, který může zničit národy, který bude soudit, mne vroucně miluje. To není nějaká domněnka, ale v 8. kapitole listu Římanům, verš 38 stojí: "Jsem jist - jist!, - že ani smrt, ani život nás nebude moci odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu." V Ježíši k nám přišla Boží láska! To se nedomníváme, to víme. Kde je ta Boží láska? Zamiloval si nás v Ježíši. Ježíšovi učedníci zpívají: "Vzývám moc lásky, jež se zjevuje v Ježíši..." Znáte to? Máte o tom ponětí?
Lidé v Bibli získali jistotu, že patří Bohu. Tak David říká ve 49. žalmu, verš 16: "Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, neboť mne přijal." Neříká: "Doufám, že jednou budu spasen," ale: "Vím, že mne přijal." Nebo: "Bůh nás vytrhl z moci pekla a přenesl do království svého milého Syna." (Kol 1:13) Ježíšovi učedníci prožili v Ježíši existenční proměnu - a vědí to! Anebo: "My víme, že jsme přeneseni ze smrti do života." - "Víme!" (1 J 3:14) Můžete to také říci? Anebo: "Duch Boží osvědčuje mému duchu, že jsem Boží Syn." Stojí tam: "jsem!"
Celá Bible je plná naprosté jistoty. Odkud se vzala ta nesmyslná věta: "Dvakrát dva jsou čtyři, to vím, ale v křesťanství nemůžeme přece nic vědět, tam musíme jenom věřit!"? Že dvakrát dvě jsou čtyři, to vím, ale že Bůh žije, to vím ještě daleko jistěji. Že dvakrát dvě jsou čtyři, to vím, ale že Bůh nás v Ježíši miluje, to vím ještě daleko jistěji. Lidé, kteří se obrátili k živému Bohu, říkají: Že dvakrát dvě jsou čtyři, to víme, ale že jsme se stali Božími dětmi, to víme ještě daleko lépe!"
Ptám se vás teď: kde mezi dnešními křesťany najdeme takovou zářící jistotu? Kde? Tady je vidět, že jsme zašli od Bible trošku daleko a že se zase musíme vrátit. Přestaňte s takovým troškářským křesťanstvím. Takové křesťanství se nevyplácí! Opravdu se vyplácí jen biblické křesťanství. Mít jistotu, že Bůh žije, že mne vroucně miluje a že mu smím patřit - to se vyplácí! Všecko ostatní nemá cenu. Být křesťanem není putování v mlze, být opravdovým křesťanem je naprosto pevná a zářící jistota!
Dovolte mi, abych to řekl ještě jinak. Jistota v křesťanství znamená objektivně vědět, že Bůh žije a že jeho zjevení v Ježíši je pravda, i když celý svět to odmítá, a že Ježíš zemřel, aby smířil hříšníky s Bohem, a vstal z mrtvých, aby vytrhl hříšníky ze smrti. Jistota v křesťanství však také znamená subjektivně vědět, že Bůh žije, zjevil se v Ježíši, zemřel a vstal z mrtvých, protože jsem to v pevné víře přijal pro sebe.
A když věřícímu mladíkovi deset tisíc profesorů tvrdí, že Ježíš nevstal z mrtvých, může jim dosvědčit: "Vážený profesorský sbore, vím, že můj Vykupitel je živ!" A když mu odporuje celý svět, víra říká: "Vím, komu jsem uvěřil!" (2 Tim 1:12) A kdybyste mě zahrnuli spoustou vědeckých důkazů, odpovím vám: "Já to vím lépe!" A kdyby pochyboval celý svět, řekl bych: "Já mám jistotu!" Přátelé, tak jistá je křesťanská víra, se kterou se setkáváme v Bibli.
3. Máte jistotu?
Ano, teď se vás musím zeptat: Máte už takovou jistotu? Nebo vám ještě chybí? Kdybyste řekli: "Myslel jsem si, že jsem křesťan, ale nejsem. Nemám ještě vůbec jasno!", pak jsem nemluvil nadarmo. Vzpomínám si na jedny prázdniny, které jsem strávil s mladíky v Holandsku. Ve dvě hodiny v noci někdo klepe na dveře mého pokoje. Otvírám a přede mnou stojí celá společnost v pyžamech. Ptám se: "Co je?" Nato jeden odpovídá: "My jsme mysleli, že jsme křesťané. Ale teď jsme zjistili, že ještě nejsme." A to je tak znepokojilo, že ve dvě v noci chtěli mít jasno. To už znamená mnoho, když poznáme, že celé naše křesťanství je velice daleko od zářící jistoty, kterou nám ukazuje Bible.
Spurgeon, mocný anglický probuzenecký kazatel, to jednou vyjádřil takto: "Víra je šestý smysl." Podívejte, svět, který je kolem nás, poznáváme pěti smysly: zrakem, sluchem, hmatem, chutí a čichem. To je pět smyslů, kterými dovedeme poznávat náš trojrozměrný svět. Člověk, který užívá jen těchto pět smyslů, se ptá: "A kde má být Bůh? Já ho nevidím. Ani Ježíše nevidím. Já tomu všemu nevěřím!" Ale když nás Bůh osvítí Duchem svatým, dostaneme šestý smysl. Pak nejen vidíme, slyšíme, hmatáme, chutnáme a čicháme, ale pak můžeme poznat i jiný svět. Bible říká: "Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista." (J 17:3) To dokáže ten šestý smysl.
Byl jsem nedávno v Essenu u jednoho velkého průmyslníka. Sídlí ve vysoké správní budově, ze které se dá přehlédnout polovina města. Když jsem se dostal přes několik sekretářek, seděl jsem proti němu. Rychle zařídil, co jsem chtěl, a pak jsme se dostali do rozhovoru. Řekl mi: "To je zajímavé mít takhle u sebe faráře." - "Jistě," říkám. Pak pokračoval. "Hleďte, zúčastnil jsem se jednou před válkou a potom i po válce zasedání akademie, ale přece jen mám dojem..." - "No," pomáhám mu, "tak to řekněte, já mám dobré nervy." - "Mám dojem, že to křesťanství je přece jen nejistá věc. Podívejte se, přednášeli nám tam na různá témata, třeba: křesťan a hospodářství, křesťan a zbrojení, křesťan a odzbrojení, křesťan a peníze, křesťan a jeho církev, ale nikdy nám neřekli, co to vlastně křesťan je. Zřejmě to ti lidé sami nevědí." Seděl jsem tam v pěkné pracovně a dostal jsem to hned naplno: "Zřejmě to ti lidé sami nevědí!" Odpověděl jsem: "Mýlíte se." Udivená otázka: "Můžete mi tedy říci, co je to křesťan?" - "Ano, rád bych vám to řekl naprosto jasně a zřetelně. Není to nic nejasného. Není to člověk, který nemá problémy s policií, ani člověk, který se narodil v křesťanské rodině a byl křesťansky pohřben. Křesťan je člověk, který může z celého srdce říci: 'Věřím, že Ježíš Kristus, pravý Bůh, zplozený z Otce ve věčnosti, a také pravý člověk, narozený z panny Marie, je mým pánem, který mne, ztraceného a odsouzeného člověka vykoupil.' Pane generální řediteli, vás, ztraceného a odsouzeného člověka!" Na to přikývl. Tomu rozuměl. To připustil. To jsme my. Ten, který mne ztraceného a odsouzeného člověka vykoupil, vytrhl a osvobodil ze všech hříchů, ze smrti a z moci ďábla. Vytrhl a vysvobodil z moci ďábla." Přikývl. O tom něco věděl. A já pokračoval: "...ne zlatem ani stříbrem, ale svou svatou, drahou krví, svým nevinným utrpením a smrtí, abych se stal jeho vlastnictvím." ( 1 Pt 1:18) "Podívejte se: člověk, který může říci: 'Patřím Ježíši. Vykoupil mne z hříchu, smrti a pekla svou krví. To vím!' - ten je křesťan." V kanceláři bylo okamžik ticho. A pak se ptá: "Jak to získám? Jak to získám?" Tu jsem mu odpověděl: "Poslyšte, právě pojedete na dovolenou. Ještě dnes vám pošlu Nový zákon. Ten si vezměte s sebou, každý den si přečtěte kousek z Janova evangelia a budete se nad tím modlit. Pak to získáte."
Rozumějte mi: křesťanství, jak se s ním setkáváme v Novém zákoně, je jistota, že tyto objektivní pravdy platí a že je mohu subjektivně získat, uchopit vírou a být zachráněn. Máte takovou jistotu? Nemohl bych žít, kdybych nevěděl, zda mne Ježíš přijal. Tak se ptám jednoho mladíka: "Miluješ Ježíše?" - "Ano!" - "A víš, že tě přijal? Patříš mu?" - "No, to přesně nevím. Tady mám ještě hodně bojů." Já bych tak nedokázal žít. To přece musím vědět, jestli mě přijal!" Vy nejistí křesťané, kteří ani nevíte, zda Bůh je nebo není. Jak jste na tom s penězi, to víte přesně, ale jak jste na tom s Bohem, to ne. Vždyť vy vůbec nejste křesťané. Podle Nového zákona jsou křesťané ti, kdo mohou říci: "Věřím, že Ježíš Kristus se stal mým Pánem."
Tady musím přidat pěkný příběh, který možná znáte. Generál von Viebahn vyprávěl, že jednou na manévrech projížděl na koni lesem a zůstal viset na stromě. Přitom si udělal v kabátě díru. Když večer přicválal do vesnice, kde byli ubytovaní, sedělo na zídce pár vojáků. Zastavil koně a volá na ně: "Je někdo z vás krejčí?" Nato jeden vyskočí do pozoru: "Ano, pane generále, já jsem Krejčí." A generál dává rozkaz: "Půjdete se mnou a zašijete mi kabát." Voják však odpovídá: "Ale já to neumím." - "Jak to, že to neumíte? Jste přece krejčí!" - "Promiňte, pane generále, jmenuji se Krejčí, ale krejčí nejsem!" Když to generál vykládal, dodal k tomu trefně: "A to se dá říci o většině křesťanů. V dotazníku v rubrice 'vyznání': křesťanské. Ale ve skutečnosti by museli říci: 'Jmenuji se křesťan, ale nejsem křesťan.'" Jak ubohý stav! A jak nebezpečný, protože člověk ještě vůbec není zachráněn. A teď dál:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama