13. Se mnou nepočítejte II.díl

15. února 2006 v 9:48 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
2. Říkáme je, kdybychom je říkat neměli
Mnozí říkají: "Se mnou nepočítejte!" právě na úplně nesprávném místě. Přede mnou stojí mladý chlapík, "vazba". Říkám mu: "Člověče, co by z tebe mohlo být, kdybys svůj život dal živému Bohu!" - "Ne," odpovídá, "se mnou nepočítejte!" Zacházíme s Bohem jako... Dovolte mi, abych uvedl příklad: Lékař mi předepsal každý den hodinovou procházku. A tak jsem šel nedávno v Essenu po jedné cestě podél nádraží, a tu uprostřed cesty stojí stará pohovka. Lidé, co jim patřila, ji už nepotřebovali. Tak ji v noci a v mlze postavili do parku: "Ať se město postará o to, jak zmizí!" Přesně tak to dělá dnešní člověk s živým Bohem. Bůh se nám už nehodí do našeho způsobu života. Nehodí se nám do našeho způsobu uvažování. Co si teď s Bohem počneme? Dejme tu starou pohovku do kostela. Ten je stejně celý týden zavřený. Milí přátelé. Živý Bůh není stará pohovka. Není starý kus nábytku, který už není moderní, tak ho můžeme vyhodit ze svého života. Pochopte aspoň trochu, kdo je živý Bůh. Snad je to vinou církve, že se z Boha stal problém. Už jen při vyslovení jeho jména by nám měl běžet mráz po zádech. Jak lhostejně se k němu stavíme: "Ať se mnou nepočítá!"
Tady musím zajít ještě trochu dál. Podívejte se: pomalu se všude vykládá, že celý náš Západ je nemocný, nejen tělesně - na rakovinu a na všechny jiné nemoci - ale i duševně. Pochopte, právě to je to strašné, že jsme nemocní duševně. Víte, že počet neurotiků hrozivě stoupá? Chytré hlavy uvažují, na co je vlastně náš kulturní svět nemocný. A jeden švýcarský lékař k tomu řekl něco velice rozumného: "Naše doba je vážně nemocná na Boha." Ve středověku ještě s Bohem počítali, svědčí o tom ty velké kostely. Ale pak jsme se pokusili Boha zbavit. Celý marxismus je pokusem zbavit se Boha. Člověk si z techniky udělal boha, a pokouší se zbavit Boha. Vědci se mohli upsat, jen aby dokázali: Bůh neexistuje! Masy řvaly: "Náboženství je opium lidstva!" Ten nejhloupější malý kluk se ptal: "Tak kde ještě má Bůh být?" - a cucal si dál palec. "Ještě jsem ho neviděl, tak není!" Mohutný pokus člověka zbavit se Boha.
A víte, jak to dnes vypadá? Člověk se Boha nezbavil! Hledám alespoň jednoho ateistu, který má odvahu vážně tvrdit: "Bůh nežije. Ten už neexistuje. A jestli nějaký je, musí být tak hloupý, že nepřipadá v úvahu." Velký zakladatel moderní atomové fyziky, prof. Max Planck, uveřejnil krátce před svou smrtí brožuru "Náboženství a přírodověda", kde říká: "Pro nás přírodovědce je dnes samozřejmé, že na konci veškerého poznání je živý Stvořitel." Vidíte: Boha jsme se nezbavili!
Nedávno jsem přednášel v malém hornickém městečku. Když jsem večer vyšel ven, postávali tam tak dvacetiletí hoši. "Proč nejdete dovnitř?" ptám se jich. "Hmmm!" zněla odpověď. Říkám: "To přece není žádná odpověď - hmmm! Ptám se tě," povídám jednomu, "je Bůh, nebo není?" Na to odpovídá: "To nevím." Odvětím: "To je strašné, člověče! Buď je, a v tom případě mu musíš patřit, nebo není, a pak, prosímtě, vystup z církve. Už jsi vystoupil?" - "Ne!" Oslovím jiného: "Žije Bůh?" - "Ano, věřím, že ano." - "Tak mi pověz, plníš jeho přikázání?" - "Né!" Tak jsem se těch mladíků vyptával. Nebyl ani jeden, který by se odvážil Boha popírat. Ale nebyl také ani jeden, který by chtěl Bohu opravdu patřit. A tak je to všude.
Když chodím po návštěvách, říkají mi muži: "Já také věřím v Pánaboha, ale do kostela ať chodí druzí!" Rozumějte, Boha nepopíráme, ale ani mu nepatříme!
Tato otázka není vyřešena. A z nevyřešených otázek vzniká komplex, duševní nemoc, nemoc, která člověka ničí. Ničí nás, protože nemáme odvahu vyjasnit si to s Bohem. V kostele sedí deset žen a sem tam nějaký muž. Kde jsou muži? Ručím vám za to, že se duševně zničí dřív, než přijdou do pekla - protože nemají odvahu patřit Bohu, ale ani odvahu se ho zbavit. V této situaci stojíme my křesťané s poselstvím, které vyráží dech: Bůh, se kterým tak hanebně zacházíme, prolomil stěnu, která nás od něho dělila, a přišel k nám v Ježíši. Boží Spasitel je na světě! A není dost na tom, že přišel, umírá za nás na kříži! Umírá za nás na kříži! Co má ještě pro nás udělat? Potom mocně vstává z mrtvých. Dělá se smrtí krátký proces a proráží cestu k životu. A tu stojíme my a říkáme: "Jó, to je docela pěkný, taky si to někdy rád poslechnu - ale - se mnou nepočítejte!" Z takové nedůslednosti se člověku dělá špatně.
Jako mladý farář jsem měl ve farnosti dělníka, který mě vždycky odbyl a vysmíval se, když jsem s ním chtěl mluvit o Ježíši. Když jsem se ho ptal: "Jak chcete jednou umírat?", odpověděl: "Vy kněžouři naháníte člověku strach s umíráním. Se mnou nepočítejte!" Tak vzdoroval. A pak umírá, nebylo mu ani čtyřicet. V noci mne volá jeho žena. Běžím k němu a říkám mu: "Teď, v této hodině, tě Ježíš volá naposledy." Bylo to však něco příšerného! Chtěl se modlit - ale už nemohl. Říkal jsem mu slova Bible, slova milosti, - ale už je nevnímal. Předtím řekl: "Se mnou nepočítejte!" Teď umíral ve velkém zoufalství - bez pokoje s Bohem.
Zapřísahám vás, začněte brát vážně toto svědectví, které vyráží dech: "Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho - kdo mu svěří život - nezahynul, ale měl život věčný." (J 3:16) Ale Pán Ježíš dělá ještě něco víc. Říká něco velice zneklidňujícího: "Aj, stojím u dveří a tluku." (ZJ 3:20) Je tolik takzvaných křesťanů. Jdou do kostela jen na vánoce, nebo posílají svou manželku, ale sami z toho nic nemají. Příšerně laciní! Jsou křesťané, kteří říkají: "Já jsem pokřtěný!" Ale to je všechno. A jsou křesťané, kteří slyší hlas živého Pána: "Aj, stojím u dveří a tluku. Uslyší-li kdo můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu" (ZJ 3:20) - a říkají: "Se mnou nepočítej!" To je hrozné. "Pane Ježíši, trocha křesťanství je docela hezká, ale abys byl mým vládcem, to už je příliš! Se mnou nepočítej!" Tak říkáme: "Se mnou nepočítej!" na úplně nesprávném místě. Nebyli byste tady, kdyby vás ke křesťanství nic nelákalo. Poslouchejte: Ježíšovu slávu poznáte teprve tehdy, až dáte na jeho klepání, otevřete mu dveře a přijmete ho do svého života!
3. Je někdo, kdo by měl všechny důvody říci: "Se mnou nepočítejte!" - a ten to neříká
Ten někdo je sám Pán Ježíš. Měl by opravdu všechny důvody říci: "Se mnou nepočítejte!" - ale neříká to. Díky Bohu, že to neříká! Dovolte mi, abych k tomu vypravoval příběh. Jeden dánský básník - jmenoval se Jacobsen - napsal otřesnou novelu: "Mor v Bergamu". Bergamo je italské městečko, kde ve středověku vypukl mor. Ve dne v noci zvonil umíráček. Lidé se modlí k Bohu. Křičí o pomoc. Ale nemá to cenu. Mor zuří ještě víc. A tak je jim už všechno jedno. Říkají: "Bůh je mrtvý." Vyvalí z hospod sudy a začíná pitka a orgie zoufalství. Trvá to celé dny. Lidem je všechno jedno. Uprostřed tance a orgií se často někdo zhroutí černý v obličeji. Nechávají ho ležet. Orgie pokračují. "Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme!" (1 Kor 15:32) Jednoho dne se zarazí. Slyší nějaký zpěv, chorál. Spěchají k městské bráně - a tam vidí a slyší: po cestě vystupuje zástup kajícníků a zpívá litanie "Pane smiluj se". V čele jde mladý mnich. Lidé z Bergama se smějí: "Vy idioti! Tady je Bůh mrtvý. Nechte si ty hloupé litanie. Bůh je mrtvý. Pojďte, jezme a pijme, protože zítra zemřeme!" Divoký řeznický tovaryš se zakrvácenou zástěrou mává kalichem a řve: "Chlastejte! U nás je Bůh mrtvý!" Vtom začne mladý mnich mluvit: "Chci vám něco povědět. Když Syn Boží visel na kříži a lidé mu vbili do rukou hřeby, tu se mu začali také vysmívat, tupit ho a smát se mu. Vysmívali se mu dokonce i oba lotři po jeho levé a pravé straně. A tehdy si Syn Boží pomyslel: "To mám zemřít za toto hnusné lidstvo, se kterým nepohne ani moje smrt?! Za toto hnusné lidstvo, které se už ničím nedá získat, mám dát život?!!' Tehdy si Syn Boží pomyslel: 'Se mnou nepočítejte!' - a v božské síle vytrhl hřeby ze dřeva, seskočil dolů z kříže, vytrhl žoldnéřům své oblečení, až se jim kostky rozkutálely, oblékl se a začal stoupat k nebi a řekl: 'Se mnou nepočítejte!' Kříž zůstal prázdný. A teď už není žádné spasení, vykoupení ani záchrana. Teď už je jen smrt a peklo!" Tak káže ten mnich. Nastalo hrobové ticho. Řeznický tovaryš už není divoký, ale bledý, natáhne ruku proti mnichovi a křičí: "Ty, pověs Spasitele zpátky na kříž! Pověs Spasitele znovu na kříž!"
Moji přátelé, ten mnich to nevyprávěl správně. A nejvíce hýbe srdcem to, že Syn Boží neřekl: "Nepočítejte se mnou!" - mohu-li to tak říci - ale trpí na kříži, přestože lidé říkají: "Práce, zábava a všecky věci tohoto světa jsou pro nás mnohem důležitější než spasení." Tento Spasitel, který jde až do této chvíle za každým z nás, ten by měl všechny důvody říci: "Se mnou nepočítejte! Tak si dělejte, co chcete!" Kdybych byl Ježíšem, nechal bych svět zahynout. Ale Ježíš, Syn Boží, Spasitel, ten neříká: "Se mnou nepočítejte!" - ale jde za námi. Jak dlouho má ještě za vámi chodit? Kdy chcete konečně poznat, že Ježíš vás chce? Kdy se vám mají otevřít oči, takže řeknete: "Můj Vykupiteli, můj Smírče!" Poslední bod řeknu docela krátce.
4. "Beze mne nemůžete nic učinit"
Víte, my říkáme "Beze mne!" s vykřičníkem. Ježíš jednou řekl "Beze mne" - ale bez vykřičníku. Říká k tomu dál: "Beze mne nemůžete nic učinit." (J 15:5) Můžete se spolehnout, že to je pravda a že to, co děláte bez něho, nemá ve světle věčnosti žádnou cenu.
Jednou jsem pozoroval, jak se na ulici pralo pár kluků. A tu jeden takový malý dostal, asi omylem, pěkný výprask. Už jsem si říkal, že bych měl zasáhnout, když vtom jsem uviděl rozkošnou scénu. Malý se dostal z té vřavy ven. Teklo mu z očí, z nosu - celý tekl. A když je od nich tak pět kroků, ještě jednou se otočí a zakřičí: "Počkejte, to povím svému velkému bratrovi!" A všiml jsem si, že najednou u něho bylo vše v pořádku. Měl velkého bratra, kterému mohl všechno říci, který by mu pomohl. A tehdy jsem si pomyslel: "Milý hochu, jak je krásné, že máš velkého bratra!" A projela mnou obrovská radost, že v Ježíši mám i já velkého bratra, který mi stojí po boku! Jak slavné, že tento velký bratr se staví po boku těch svých tak mocně, že dokonce říká: "Beze mne nemůžete nic učinit!" Přál bych si, abyste svému Spasiteli, který pro vás tolik udělal, i vy řekli: "Pane Ježíši, bez tebe už nic nechci dělat!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama