12. Všechno se musí změnit - ale jak? II.díl

15. února 2006 v 9:46 | Wilhelm Busch |  Kniha: Ježíš - náš úděl
4. Vezměte to s Ježíšem vážně!
"Všechno se musí změnit - ale jak?" Nejprve je důležité: musíte poznat Ježíše!
Bylo to hned po válce. Zavolal mi ředitel gymnázia: "Pane faráři, mám tu patnáct mladých mužů. Udělali válečnou maturitu. Ta ale teď neplatí, musí ještě půl roku dodělat. Jsou to bývalí poručíci letectva, nadporučíci dělostřelectva a podobné případy. Vraždili by vztekem, že ještě musí do školních lavic. Nechtěl byste si je vzít na náboženství?" Nu, řekl jsem "Ano"- a třesa se strachem jsem tam šel. Seděli tam ve svých sešlých očesaných uniformách, válečníci zešedivělí dýmem střelného prachu. Jen jsem přišel a začal, už jeden vstal a předhodil mi: "Jak může Bůh dopustit tak hroznou válku?" A druhý pokračoval: "Kampak se poděla Boží láska? Když šly milióny Židů do plynu, tak mlčel!" A tak to šlo dál. Otázky na mne jen pršely. Nakonec jsem zvedl ruku a řekl: "Moment! Vždyť kráčíte jako slepec s holí v mlze. Mluvit takhle o Bohu přece nemá smysl! Bůh je úplně neznámý a skrytý - a zjevil se jen na jednom místě - v Ježíši. Dříve než půjdeme dál, musíme nejprve vědět - kdo je Ježíš? Pánové, než začneme diskutovat, musíte vzít na vědomí zjevení Boží. Tím se budeme zabývat, a proto si příště přineste své Bible." A pak jsme četli: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi." (Gen 1:1) Četli jsme o pádu člověka a o Božím soudu nad padlým lidstvem. Na všecky působilo hlubokým dojmem, že Bible říká: "Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznej tedy a viz, že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázně mé při tobě, dí Panovník Hospodin zástupů." (Jer 2:19) Musíš si uvědomit a poznat, jakou to přináší bídu a trápení, když opouštíš Hospodina, svého Boha. To prožívají národy. To prožívají jednotlivci. A pak jsme četli o Ježíši. Jedním dechem jsme přečetli kapitoly o jeho smrti a o jeho vzkříšení. Nikdy na tu hodinu nezapomenu, jak najednou všichni zmlkli, jeden předčítal ostatním a oni poslouchali. Tajil se nám dech nad velkými Božími skutky v Ježíši - a to je tak zasáhlo, že je přešla chuť hloupě diskutovat. Říkali si křesťané - a neměli ponětí o živém Bohu, který k nám přišel v Ježíši a udělal pro nás všechno! A tak vezměte Ježíše a jeho pozvání vážně!
Ježíš jednou vyprávěl podobenství. Jeden král vystrojil svému synovi svatební hostinu. Vyslal služebníky a rozkázal jim, aby zvali: "Pojďte, všechno je připraveno!" Ale pozvaní se začali omlouvat. Jeden říká: "Velice rád bych přišel, ale právě jsem udělal velký obchod a musím se o to starat." Rozumíte, lidé mi říkají: "Vy jste farář, u vás je to něco jiného, ale obchodník si to nemůže dovolit." Druhý se omlouvá: "Mockrát děkuji, ale právě jsem se oženil. A to víte - líbánky - chápete. To se člověk nemůže starat o jiné věci." A tak žádný z pozvaných nepřišel. Zkusil jsem si představit, jak tito lidé žili dál: "Vlastně jsem měl přijít ke královskému synu, ale něco mi do toho přišlo." (Mat 22:1-10; Luk 24:14-15)
A tak je to u většiny z vás. Vlastně bych měl být božím dítětem - ale nedostávám se k tomu. Ano, vlastně...! Prosím vás, přijměte Ježíše ve víře!
Je tolik lidí, kteří říkají: "Já také věřím." V co všecko Němci za třetí říše nevěřili: ve Vůdce, v Německo, v konečné vítězství, v zázračné zbraně a tak dále. Už jsme věřili ve všecko možné. Nestačí však, že také v něco věřím! Ale musím mít pokoj s Bohem! A ten získám jenom skrze Ježíše! A teď vám povím, co znamená věřit. Chtěl bych vám to ukázat na několika příbězích.
Jako mladý farář jsem chodil v jednom hrozném okrese od domu k domu na návštěvy. Kam jsem přišel, práskli dveřmi a řekli: "Nic nekoupíme!" To už jsem ale měl nohu mezi dveřmi a vysvětloval: "Nechci nic prodat. Chci vám něco darovat! Jsem farář." - "Nepotřebujem žádné kněžoury!" Jednoho dne přijdu k jednomu bytu a když jsem otevřel dveře, stál jsem rovnou v kuchyni. Po pokoji zuřivě pobíhá sem a tam mladý muž. "Dobrý den," říkám. "'brý den." - "Jsem evangelický farář." Zastavil se a začal řvát: "Co, kněžour? No, to mi ještě scházelo! To mi tak akorát scházelo! Děte pryč! Já už ničemu nevěřím, ztratil jsem víru v lidi." Musel prožít něco velmi těžkého. Tu odpovídám: "Mladý muži, pojďte do mé náruče! I já ztratil víru v lidi. To se k sobě báječně hodíme." - "Jak to?" ptá se zaraženě. "Jako farář si přece musíte víry v lidi velice vážit?" - "Že musím?" vracím mu otázkou. "Je mi líto, ale ztratil jsem ji. Byl jsem ve válce. A když si vzpomenu na ty sprosté vtipy, na všechnu tu špínu, svinstvo a že nikdo nikomu nic nepřeje - ne, děkuji. Moje víra v lidi se rozpadla na cucky." - "Ano," připouští, "ale potom nechápu, že můžete být farář?" - "Ó, dostal jsem novou víru, ta se nerozpadne!" - "Cha, to bych teda rád věděl, co je to za víru." A tak jsem mu mohl ukázat na evangelium: "Je to naprostá důvěra v Ježíše Krista, který přišel jako jediná naděje světa!" - "Ježíš?" diví se, "to je přece křesťanství. Myslel jsem, že s tím už je konec." - "Ale kdepak, tím to teprve začíná, když jsou všecky ostatní víry v tahu."
Přál bych vám, abyste všecku svou převrácenou víru hodili přes palubu a našli důvěru v Ježíši!
Hned po válce jsem vyrukoval se starým Opelem P 4, protože jsem chtěl hodně cestovat. To byl senzační model. Když jsem s ním poprvé přikodrcal, zavolal jeden můj přítel: "No nazdar, teď budeme muset vypolštářovat všecky stromy. Farář řídí auto." Rozmrzele říkám: "Myslíš, že neumím jezdit autem?" - "Ale jo, máš řidičský průkaz." - "Tak pojď, sedej!" vyzval jsem ho. "Ne, radši ne! Ještě jsem nenapsal poslední vůli," odpověděl. V tom okamžiku k tomu přišla moje manželka. Říkám jí: "Pojď, ženo, nasedni!" Ta nasedla. Bez váhání! Dodnes žije. V okamžiku, kdy opustila pevnou půdu pod nohama a nasedla ke mně, svěřila mi svůj život. Tak to udělejte s Ježíšem: bezvýhradně mu svěřte svůj život.
Nedávno jsem četl otřesnou zprávu z druhé světové války, jak do stalingradského kotle, neprostupně obklíčeného ruskou armádou, přiletělo poslední německé letadlo. Za chvíli bylo nacpané raněnými. A pak přicházejí ještě další vojáci - lehce ranění, polozmrzlí. I oni chtěli letět. Ale letadlo je plné. A tak se zavěšují na letadlo, kde se jen dá chytit - na kliky, na podvozek, kde se dá. A pak stroj vzlétne. Když přistál, nebyl tu už ani jeden z těch, kdo se na něj pověsili. Byli smeteni. Promrzly jim ruce. Zachránili se jen ti, kteří byli uvnitř. Musel jsem si pomyslet: evangelium o Božím Synu, Ježíši, který za nás zemřel a vstal z mrtvých, je jako takové záchranné letadlo. Dá se v něm vyletět z kotle zatracení. Místa je v něm dost. Ale je tolik lidí, kteří nejsou jaksepatří uvnitř, kteří pořádně nenastoupili. Visí na něm jen zvenku. O vánocích se jde do kostela. Člověk je sice pokřtěn, ale jinak věří všemu, co přijde. A když umírá, pak musí farář potvrdit, že to byl dobrý člověk. Chápete: jsme zavěšeni jenom zvenku. Ujišťuji vás - budete smeteni! Bude zachráněn jen ten, kdo je uvnitř. Jste opravdu uvnitř?
Peklo bude jednou plné lidí, kteří o Ježíši věděli, ale nenastoupili k němu. Rozumějte, věřit v Ježíše znamená nastoupit. Udělejte to! On je jediný, kterému můžete bezvýhradně svěřit svůj život.
Nakonec bych vám chtěl ještě jednou vykreslit před očima Ježíšův kříž. Pojďte se mnou v duchu na Golgotu, na ten pahorek před branami Jeruzaléma. Tu visí Boží Syn na kříži. Zde pod tímto křížem je jediné místo na světě, kde může člověk najít odpuštění hříchů, takže se všechno změní!
V městě Lübecku je překrásný starý kostel, kde je oltářní obraz z 15. stol. - "Ukřižování Páně" od H. Memlinga. Když tento kostel po leteckém bombardování v r. 1942 hořel, vrhl se dovnitř neznámý voják s kamarády, aby tento obraz s nasazením života zachránili. Krátce po válce jsem měl možnost jej vidět. Nádherný obraz: vojáci na koních s kopími, žoldnéři vrhající kostky, pestrý zástup, plačící ženy, posmívající se farizeové. Nade vším se tyčí kříže. Ale pak objevuji něco zcela zvláštního: uprostřed tlačenice dole pod Ježíšovým křížem je kousek volného trávníku, volné místo. "To je ale zvláštní," říkám, "že v celé tlačenici je přímo pod Ježíšovým křížem volné místo. Co si tak H. Memling přitom myslel?" Tito středověcí malíři chtěli přece svými obrazy vždycky něco vyjádřit. A přítel, který byl se mnou vysvětluje: "Myslím, že tím chtěl říci: Tu, pod Ježíšovým křížem, je volné místo. Sem se smíš postavit ty!" Ano, raduji se, že i pro mne je pod Ježíšovým křížem volné místo. Toto místo je volné i pro vás. Má to vaše místo zůstat navěky prázdné?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama